ČK out

20. září 2014 v 20:42 | Černá Kočka |  O blogu
Zdravím vás, vážení,
věřím, že jste mě tu nečekali a věřte mi, že já jsem se tu taky nečekala.
Každopádně, nedávno jsem si vzpomněla na tenhle blog. A pak zase zapomněla. A dneska jsem narazila na e-mail, kde mi vyhrožovali, že mi ho zruší z důvodů mého nepřihlašování. Tak jsem se přihlásila. A při té příležitosti jsem si řekla, proč sem třeba nenapsat nějaký oficiální poslední článek?
Potom jsem si řekla, proč jo?
Na což jsem si odpověděla následovně: zaprvé, možná by to bylo vhodný, sice je to už hodně dávno, ale stejně, a zadruhé, jsem prostě hajzl a baví mě nečekané zvraty v ději.
První důvod je nepodstatný, ale druhý je hodně podstatný, takže mě tady máte.

Víte, co je strašně divný?
Že mi po tom roce ještě někdy v srpnu pár lidí napsalo komentář, jako asi tak dva. Fakt nechápu, jak se sem dostali a co je k takovému činu vedlo. A další udivující věc je, že tu mívám pravidelně návštěvnost. Jenom velmi decentní - okolo pěti lidí za den - ale i tak. Taky nechápu.

Ale teď už k jádru věci.
Jak jste si již určitě všimli, skončila jsem tu. Ačkoli, když nad tím teď tak uvažuju, začínám si trochu pohrávat s myšlenkou, že bych se vrátila... Musíte uznat, že by to rozhodně bylo zábavný. Dramatický a taky vtipný. Heh. Ale spíš ne. Berte to tak, že je tu oficiálně konec.
Aktuálně mám další dva aktivní blogy, který vám tu jen tak nesdělím, ale kdybyste chtěli něco zvědět, napište mi na můj starý debilní e-mail co.mi.chces@seznam.cz. Kdybych neodpovídala, rozhodně to není tím, že nechci odpovědět, nebo tak něco, nýbrž z některého, z následujících tří důvodů:
1) nechodím na e-mail;
2) zapomněla jsem heslo;
3) zapomněla jsem, že mám ten e-mail.

Takže jo. Voalá, užívejte života.
Černá Kočka out.
 

Nevím, co teď.

31. července 2013 v 9:12 | Černá Kočka |  O blogu
Zdar, drazí přátelé,
přišla jsem Vám oznámit možná smutnou, možná pro někoho radostnou novinu.
Jak jste si jistě všichni všimli, nefunguje mi to tu úplně, jak bych si přála a už delší dobu jsem absolutně bez motivace jak při pokračování ve svejch rozepsanejch povídkách, tak při psaní jakejchkoli jinejch článků na tenhle blog. Myslím, že jsem se sekla v bodě, kdy už se nedá pokračovat a asi už nemá cenu to nějak oddalovat.
A tak si říkám, že tu s tím nejspíš skončím.
Je tu ještě pár důvodů, kupříkladu to, že už mám o něco jiný ideály a cíle, než jsem měla, když jsem tenhle blog zakládala, který mnohdy tvořily základ toho, co jsem tu budovala. (Jasně, stále jsem yaoistka a asiatofil, to snad zůstane navždy, ale chápete mě, že jo? :D) Tudíž myslím, že jako Černá Kočka už Vám nemám co nabídnout a že je načase posunout se někam dál.
Takže vyhodnocení:
nejsem si úplně jistá, co teď dělat, protože mám k tomuhle blogu dost blízkej vztah a nevím, jestli ho dokážu opustit, ale na druhou stranu vím, že už asi přišel čas s ním skončit. Ale třeba bych se sem někdy zase chtěla vrátit, kdybych odsud odešla... Nevím.
Budu ráda, pokud se mi vyjádříte v komentářích, určitě by mi to pomohlo.
A až si to rozmyslím, dám Vám vědět.
A i pokud tu skončím, budu si stále pamatovat, že dlužím Loki lay a nějak to spolu vyřešíme. (Mimochodem, Loki, ty mi za něj zase dlužíš shonen-ai povídku xD)
Tak se mějte, uvidíme, jak to dopadne.
Černá Kočka
Btw.: Pojedu k moři na Krétu... Na Krétu, chápete to? 8DD Na Krétu jezděj jenom kreténi... He he... (takovej vtípek z jedný knížky... Ehm.)

Nastal čas.

29. června 2013 v 10:55 | Černá Kočka |  Černá Kočka a její bezvýznamné tlachání...
(Vidíte, jak to se mnou jde z kopce? Začínám cpát do článků animace z weheartit... Mimochodem, tohle je můj nový OTP, Spock + Kirk, čili Spirk, muhahahaha xD Ale musím říct, že Spocka miluju ještě víc, protože jeho epicness je prostě nepřekonatelná, navíc je napůl Vulkanec... A herec, kterej ho hrál je gay... Ehehe... He he he... Takže asi takhle xD)

Nazdar, milí, krásní, hodní, chytří a dokonalí přátelé,
a je to tady. Nastal čas. Čas, aby konečně skončilo všechno to utrpení... Protože to nelze snášet věčně. Ačkoli někteří lidé si myslí, že ano, pravdou je, že ne. Je to tak. A teď už nastává čas, aby to skončilo. A právě to je ten důkaz.
PRÁZDNINYYYYYYYYY, vole!
Ehm. Dobře. xD
A teď už vážně. *Ukej se na ní podezřívavě podívá*
Jsem zde, abych vám přinesla svou vámi jistě už velmi dlouho a náruživě očekávanou reportáž o mých úspěších (Úspěch bez úspěchu, o kom, o čem, úspěších...? Úspěsích...?), které jsem zažila během tohoto školního pololetí a následně se promítly na mé známky na vysvědčení. Ale k tomu až za chvilku.
 


Černá Kočka returns...

25. června 2013 v 14:51 | Černá Kočka |  Černá Kočka a její bezvýznamné tlachání...
Nazdar přátelé,
víte... Bylo mi už trošku trapně, že jsem sem tak dlouho nepsala žádnej článek, tak jsem se rozhodla, že vám aspoň ve zkratce řeknu, jak se mi daří a trošku zkusím zdůvodnit svojí neaktivitu, sice tohle už je prostě neomluvitelný, já vim, ale aspoň, aby to vypadalo, víte co... xD
Jak už jsem se zmiňovala, bude to vážně jenom ve zkratce, protože se mi nechce do psaní něčeho obsáhlejšího, takže promiňte.
Ták.
Zaprvé: proč píšu povídky rychlostí pohybující se kdesi v rozmezí od 0,042 - 0,69 řádků za týden?
Důvody se těžko vysvětlujou, ačkoli složitý rozhodně nejsou. Ono by se mi obvykle dokonce i chtělo psát, ale obvykle se stane to, že jakmile otevřu Word, tak mě chuť k psaní z neznámých důvodů přejde :DD Navíc se vyskytl můj obvyklý povídkový problém - mám dokonale promyšlený určitý části děje. Ale vážně jen určitý. Takže je teď problém s tím, jak to všechno splácat do jednoho celku. Když se snažím vymyslet nějaký inteligentní řešení, nic mě nenapadne, dokonce se mi i často stává, že mám nápad na další povídku... Kterou už obvykle radši ani nezačnu psát, protože moc dobře vím, jak by to dopadlo :D Často jsem taky dost nerozhodná v tom, jak tuhle či onu scénu udělat, takže když ji napíšu, jsem s ní hodně často nespokojená, což je katastrofa xD
A posledním důvodem je, že se centrum mojí pozornosti momentálně pohybuje v poněkud jiných oblastech, asi mě označíte za (minimálně :D) podivína, ale studuju dost odbornejch textů o teorii relativity, teorii chaosu, kvantový teorii a darwinově teorii. Baví mě to :3
A taky jsem se začla online dívat na Teorii velkého třesku, vážně mě to baví (akorát si připadám opravdu trapně... Je to oblíbenej americkej seriál, však víte... No, ale rozhodně je inteligentnější, než většina typickejch sitcomů) a strávím u toho poměrně dost času.
Zadruhé: mám se poměrně fajn. Sice mě dost pronásledujou extrémní výkyvy nálad, který jsou pro mě dost typický, zrovna předevčírem jsem byla naladěna přímo katastrofálně, ale teď už je to v pohodě. A taky mám pocit, že mi přibývají obsese (tudíž následně i kompulze), ale většinou se to dá snést. (akorát jednou jsem měla trochu problém, když jsem přecházela silnici a přímo uprostřed ní byl kulatej kanál, na kterej jsem prostě MUSELA šlápnout... :DD)
Jinak vysvědčení bude celkem v pohodě, ale nebudu vám tu spoilovat předem, abych o tom mohla dvacátýho devátýho napsat slavnostní článek xD
A pozejtří si jdu pro vysvědčení i do hudebky... Uvidím, co mi učitelka dá, ale mám takový tušení, že to nebude nic moc dobrýho, po tom mým "snažení" :DD

Tak, přátelé, to je asi všechno, co jsem vám chtěla urgentně sdělit. Pokusím se někdy napsat další kapitolu k nějaký povídce, ale rozhodně netvrdím, že to bude brzy. Doufám, že se mnou budete mít trpělivost, protože já bych jí se sebou rozhodně neměla xD
Live long and prosper.
Černá Kočka

Zachraň mě - 6. kapitola II./II

10. června 2013 v 12:57 | Černá Kočka |  Zachraň mě
Cha cha, zasmály se žížaly a spustily padací most.
Ehm.
Dobře.
Nazdar lidičky,
jak tak koukám, tak je to vážně už uherskej rok, co jsem napsala předochozí díl ZM... Hé... Pardon?
Nuže dobrá. Nyní ale přicházím jako hrdina z amerických komixů, abych vás osvobodila od strašlivého čekání a dodala vám druhou část šesté kapitoly, muhaha! xD (mě je vážně dobře) Máte radost? Doporučuju vám ji mít, protože pokud ne... Eheh... No, to je jedno.
Ke kapitolce.
Tahle kapitola je krátká, dost krátká a skoro nic se v ní neděje. Ale já jí potřebovala takhle utnout, protože mám rozmyšlenej děj až dál, takže se budete muset spokojit s tímhle a těšit se na pokračování xD
Jinak se právě potýkám s tím, že mi připadá, že jsou moje povídky zoufale nudný... Takže mě napadlo, že bych mohla udělat nějaký ty nečekaný zvraty a obrovské obraty v ději a všechny tyhle sračky, znáte to xD Mám to i celkem promyšlený, akorát je trošku problém s tím, kolik toho čtenáři snesou a co je už moc přitažený za vlasy. Takže buďto můžu svobodně psát a pak testovat, co vydržíte, nebo se k tomu můžete vyjádřit. A teď máte právě možnost mi říct svůj názor. (Zdá se mi to, nebo je předchozích pár vět vážně hodně divnejch...?) Otázka zní: nečekané zvraty, obrovské obraty, akce, reakce/jednodušší děj, všechno normální a takový, jak by se to mohlo odehrát ve skutečným životě, předvídatelnost?
Takže takhle k tomuhle.
Kapitolku věnuju drahouškům Miss Madness a Loki, který mi okomentovaly minulou kapitolu a prostě je moc miluju :3
Užijte si čtení, zlatíčka.

Co se stalo...?! 2/2

31. května 2013 v 14:17 | Černá Kočka |  Jednodílné povídky
Tak.
Tady máte tu druhou půlku.
Pro ty, co neviděli předchozí článek, je to povídka rozdělená na dvě poloviny, podrobnosti a první část si můžete přečíst >tady<.
Tak se mějte, užjte si povídku a užívejte si života xD Já už fakt padám.

Co se stalo...?! 1/2

31. května 2013 v 14:14 | Černá Kočka |  Jednodílné povídky
Ahoj zlatíčka,
tak jsem se rozhodla, že ještě v tomhle měsíci přidám nějakej článek na blog, přece jen číslo tři působí líp, než dvě... Ehm... :DD Ano, má aktivita na blogu je prostě extrémní, na mě nemáte xD
Takžé. Protentokrát to bude pro změnu druhá verze mýho slohu na češtinu, tentokrát ta, kterou jsem profesorce vážně odevzdala. Není to nic skvělýho, psala jsem to dvě odpoledne, obě dvě v kuse a od oběda do osmi večer jsem vůbec nežrala, takže jsem pak ke konci už totálně nemohla, proto se to trošku, uuh, zestručňuje, heh... :D
Jináč. Ve škole se nám to (až na chemii) už začíná celkem uvolňovat, to období největšího nátlaku, kdy jsme furt něco psali a měli za úkol se pomalu blíží ke konci, takže je tu celkem slušná pravděpodobnost, že se mi třeba podaří i připsat něco do kapitolovejch povídek. Teda, v následujících třech dnech to asi nebude, po včerejšku nechci Word na pár dní ani zahlídnout, ale potom by to třeba už mohlo jít... :D
Takže jo.
Teď už zmlknu, hodím vám sem ten sloh a půjdu už jen relaxovat a užívat si toho, že konečně nemám co na práci xD Je to tak krásný pocit... :DD
Btw.: Doufám, že se mi to povejde do jednoho článku, má to nějakejch sedm stránek, takže snad to nebudu muset rozdělit na dvě půlky...
Btw2.: Tak budu muset, no xD

Co se stalo před 13,7 miliard let?

22. května 2013 v 12:31 | Černá Kočka |  Jednodílné povídky
Zdar zlatíčka,
taky vás, uuh, moc ráda vidím xD
Víte, věc se má tak... No... Stále nemám moc času, včera byl koncert a předtím jsme furt ve škole něco psali, ale aspoň jsem začachromachrovala písemku z matiky tak, že mám jedničku, wohahá! xD (toho si, uuh, nevšímejte :D) Takže jako super, dokonce mě už zuby tak nebolej, ale bolí mě pro změnu ruka, protože jsem dneska ráno byla na očkování, což mě, uuh, poměrně obtěžovalo, ale nevadí xD
Právě se asi divíte, proč jsem sakra doma. Vy se divíte a já si hovím. Kdo se diví, tomu je divno, kdo si hoví... Uuh, víte co? Já mám totiž dneska studijní volno, yaaaay! Ale za strašlivou cenu... Zejtra budu muset psát srovnávačky SCIO. Dneska píše jedna půlka třídy, zejtra druhá. Pracovně jsme rozdělený na "dívky" a "chlapce". Zkuste hádat, co jsem já.
...
Ano, samozřejmě, že chlapec, že jo :DD
No. Ale k tématu. Jelikož jsem nenapsala žádnou kapitolku kapitolovejch povídek, mám tu pro vás aspoň jednorázovku, kterou jsem napsala jakožto úkol na češtinu. Ale nakonec jí asi nevyužiju, protože zaprvé to nedopadlo tak úplně, uuh, jak bych chtěla - no, vlastně se vypravování nakonec vyvinulo spíš v dialog, ale nevermind a zadruhé mám druhej, asi lepší nápad. Takže pokud stihnu napsat to druhý, tak tohle nevyužiju.
Na začátek vás musím varovat, že je to dost, uuh, vadný. Takže se nelekněte xD
No, já už nebudu moc kecat, abych stihla ještě dneska dojít na poštu, takže se mějte a doufám, že se vám tahle moje bezvadná jednorázovka bude aspoň trochu líbit, ačkoli mě se to fakt nelíbí ani trochu :DD


Život je jedna dlouhá tragikomedie.

13. května 2013 v 12:06 | Černá Kočka |  Černá Kočka a její bezvýznamné tlachání...

"Pondělí je bezva den. A víš proč, Bučku?"
"... ... ... ?"
"Protože jsi zabil pošťáka?"
"Máš pravdu, Henry, mrtvý pošťák nechodí."

Nuže dobrá. To by stačilo k citaci z Henryho Propera. Teď k věci.
Ale dneska je fakt super den xD Stalo se mi pár fakt komickejch věcí, ačkoli jich není mnoho a na nijak rozumně dlouhej článek asi nevystačej, rozhodla jsem se, že tohle si prostě nemůžu nechat pro sebe xD
Jo... A povídky se hnuly... No... O trošku jo, ale hodně málo. Takže asi tak. No, snad mě nezabijete, přece jen, jsem vaše milované Koťátko... Ehehe... He he he...
Dobře, dobře, fajn. To teď není podstatný. Takže jakože už fakt k věci, nebo se zas zakecám a vy se ode mě nic rozumnýho nedozvíte. (É... Moment, vy jste se ode mě někdy dozvěděli něco rozumnýho...?)


Bon Jovi - We Weren't Born To Follow

30. dubna 2013 v 16:13 | Černá Kočka |  Hudba
Nazdárek zlatíčka,
taky vás moc ráda vidím... Zase jednou po těch několika letech... Ehe hé... Takže bych se vám hned ze začátku chtěla moc omluvit za to, že jsem sem víc než dva tejdny nepsala, nezapomněla jsem na vás a stále vás miluju, jen jsem prostě neměla čas, chuť a vlastně jsem ani neměla co přidávat. Neděje se nic zajímavýho (kromě dalšího mýho záchvatu insomnie a taky toho, že mám konečně svou vlastní knihu Jurský park, yay! A taky kromě toho, že do třetího pátý musím odevzdat zkurvenězasranou úvahu, či fejeton do projektu psaní do novin...) a s povídkama to jde dost solidně z kopce, protože jsem poslední dobou byla dost v takovejch psycho stavech, tudíž jsem nemohla psát, jelikož myslím, že by ani vás, ani mě nepotěšilo, kdybych z náhlého popudu nechala vzájemně se povraždit všechny postavy v povídkách a jejich vnitřnosti pak rozházet po... É... No to je jedno.
xD
Takže teď už ale k věci. Ano, stále nemám nic napsanýho. Ano, stále se nic neděje. Ale já na ten blog fakt chci kurva něco přidat, takže jsem se rozhodla, že to vyřeším jednoduše - zveřejním zde hudební článek, kterej taky rovnou zneužiju k tomu, abych se na začátku vymluvila a vykecala xD (É... Kurva, já se prokecla... :D)
A co se týče mejch postřehů k písničce, asi to vezmu hodně zkrátka, protože nemám moc času (wohaha, dneska plánuju jít na čarodějnice a všechno to tam potrollit a taky napsat tu sračku do novin xD), navíc moc nevím, co bych k tý písničce přesně napsala, takže takhle.

Pro dnešek jsem si vybrala kapelu Bon Jovi, kterou jsem si poslední dobou až podezřele zamilovala a to především díky jejich písničce Because We Can.
Ale jelikož jsem Because We Can už vkládala do nějakýho jinýho článku, rozhodla jsem se, že napíšu o We Weren't Born To Follow, což je další z mejch nejoblíbenějších písniček od týhle kapely.
V první řadě musím říct, že ani přesně nevím, co se mi na týhle písničce tak moc líbí, ale prostě mě něčím naprosto uchvacuje. Asi za to může ta obrovská energie, která se v ní skrývá a projevuje se tím, že písnička celou dobu krásně běží a tepe, nezastavuje se a při poslechu mě naprosto vtáhne do sebe.
Nutno je též podotknout, že má Jon naprosto dokonalej hlas, je takovej... Aňoňuňu, víte co xD A místama skoro až chraplavej... Je to tak sexy :3 xDD Stejně tak je i naprosto úžasnej text písničky, má naprosto pravdivý poselství - "We weren't born to follow, come on and get up off your knees. When life is a bitter pill to swallow, you gotta hold on to what you believe." Je to něco, co by si měl uvědomit každej a něco si z toho vzít do života.
Jo, a taky musím pochválit kytaristu, kterej je naprosto výbornej a talentovanej, nejen že to sólo dal naprosto dokonale a na výbornou, ale téměř po celou dobu písničky tam hraje vlastní akordy či téma proti melodii v zvláštních rytmech. Je to skvělej kontrast proti hlavní melodický lince.
Pak taky musím dodat, jak moc se mi líbí rytmus celý písničky, zaposloucháte-li se do bicích můžete ho krásně vnímat, připadá mi takovej... Jak to říct... Vytrvalej a nepolevující a prostě tomu celýmu dává grády.
Na závěr bych ještě chtěla dodat jednu věc. Myslím, že Jon neumí tancovat xD


Černá Kočka
Btw.: Zejtra odjíždím na chatu, takže nečekejte, že se moje aktivita na blogu bude nějak zvyšovat, či tak něco... Když už, tak spíš naopak... É... Promiňte? :D



Kam dál