I'm here waiting - 1. kapitola

2. ledna 2012 v 12:46 | Černá Kočka |  I'm here waiting
Tak jo. Tak už tu máme první kapitolu mojí první povídky na tomhle blogu. Já vím, že je trapná, mě se taky nelíbí, ale kašlete na to. Heheh. Jestli si jí někdo přečte, tak buďte tak laskavi a zanechte mi svůj názor v podobě komentáře. Jo a připravte se na to, že další díly budou přibývat zoufale pomalu. Sice tu povídku už píšu do wordu, ale zatím mám jen tři kapitoly.
Ale z toho si nic nedělejte. To je u mě normální jev.^^

A kapitolu máte pod perexem.


1.Kapitola
Šestnáctiletý kluk se světle hnědými vlasy a tmavýma očima seděl ve školní lavici a znuděně pozoroval profesora, který právě mluvil o práci na občanskou výchovu, kterou budou vypracovávat po dvojicích. Byla v rámci jakéhosi ekologického projektu a měli napsat o tom, jak omezit vypouštění oxidu uhelnatého do ovzduší.
Thomas se neubránil úšklebku. Jejich škola se v jednom kuse zúčastňovala nějakých podobných projektů a akcí. Bez úspěchu. Studenti veškerou snahu profesorů a vlády naprosto ignorovali.
"Nyní náhodně podle třídního výkazu přiřadím ke každému z vás jednoho do dvojice. Jak si práci domluvíte je na vás. Ale já bych považoval za vhodné, abyste ji dělali společně, třeba, že se sejdete u jednoho z vás.
Takže kdo s kým bude:
Elencová Ruth a McLarryová Antonia. Jasné?"
Profesor zvedl svou téměř holou hlavu od třídního výkazu a podíval se na obě studentky. Ruth i Antonia kývly hlavou a zamumlaly tiché ,,jo". Obě jsou celkem průměrně chytré, takže by a mohly ten projekt zvládnout.
"Lustigová Charlotte a Dunkelgrün Andrew." Andrew si hlasitě oddechnul a Charlotte zlostně zavrčela. O Andrewovi bylo všeobecně známo, že není moc chytrý a že je strašný lajdák. Vždycky když měl s někým pracovat ve skupině, nebo ve dvojici, tak ostatní museli udělat všechno a on neudělal nic. Kdežto Charlotte byla docela inteligentní a ve škole zvládala téměř všechno. Kromě toho byla celkem vtipná a hodně ukecaná, takže jí měli téměř všichni rádi. No, nebo spíš nikomu nevadila. Navíc se hodilo si ji neznepřátelit, protože když někdo potřeboval pomoct s něčím do školy, tak pomohla téměř všem, akorát u nepřátel rázně odmítla.
"Ano?" otázal se profesor, aby si ověřil, že oba studenti slyšeli a je jim všechno jasné.
Andrew pokýval hlavou a Charlotte podrážděně pohodila hlavou, až se jí její dlouhé světlé vlasy rozlítaly na všechny strany. Pak profesorovi odsekla:
"Ano, je mi to jasný!"
Ten se jen zamračil a četl další, neboť byl na dívčino drzé chování zvyklý.
,,Stone Philip a Besucher Edmund."
Oba chlapci odpověděli: "Jo." Byli dobrými přáteli, takže jim to celkem vyhovovalo.
,,Grant Leon a Kamelová Clarie."
Clarie byla Thomasova holka, takže ho to mírně rozzuřilo. Jenže s tím nemohl nic udělat, takže mu nezbylo než mlčet a akceptovat, že bude ve dvojici s Leonem. Koneckonců zrovna Leon nebyl nijak přitažlivý a byl pěkné pako, takže Thomasovi moc nehrozilo, že mu Clarie přebere.
"Thomas Strong a Luke Triste. Jasné?"
Když Strong uslyšel svoje jméno, tak řekl souhlasně: "Jo." Pak se ohlédl na druhého chlapce, který seděl v zadní lavici. Luke byl takový třídní emař. Pořád chodil v černém a téměř nemluvil. Jeho jedinou kamarádkou byla Charlotte. Znali se už od malička a jeden bez druhého nevydrželi. Kde byl Luke, tam byla i Charlotte a naopak. Proto jim všichni říkali Dvojčata, ikdyž dva rozdílnější lidi byste těžko hledali. Lotta byla impulsivní, extrovertní a věčně veselá, Thomas ji snad nikdy neviděl ve špatné náladě. Naopak Luke byl typický emař - skoro nemluvil, byl melancholický a snad vždycky smutný. Nikdo nevěděl proč a kdy vlastně začal být takovýhle. Možná to věděla Charlotte, ale ta by to určitě nikdy nikomu neřekla.
Momentálně se Luke věnoval své nejčastější činnosti na školních hodinách - poslouchání hudby a zírání do lavice. Na hlavě měl kapuci, zpod černých vlasů mu vedly drátky od sluchátek a téměř mu nebylo vidět do obličeje. Vůbec nezaregistroval, že profesor řekl jeho jméno.
"Pane Triste?"
Lotta, která seděla vedle Luka ho dloubla loktem do žeber. Ten prudce zvedl hlavu, vyndal si sluchátka z uší a zmateně se zeptal:
"Co?"
"Pane Triste, vy zase nedáváte pozor! Jestli takhle budete pokračovat, budu nucen vám dát poznámku do třídnice!"
Chlapec si povzdechl. To bylo už potřetí, co ho profesor za tuto hodinu nachytal že nevnímá.
"Omlouvám se. Co jste říkal?" zeptal se Luke.
"Říkal jsem, že budete na ekologický projekt ve dvojici s Thomasem Strongem."
Triste sebou trochu škubnul udiveně se podíval na Thomase. Jejich pohledy se setkaly a Strong s překvapením zjistil, že si nikdy nevšiml, jak zářivě modré a smutné oči má Luke. Modřejší než moře, modřejší než jasná obloha...
Luke se otočil zpátky k profesorovi.
"Jo, chápu."
Kantor ho ještě jednou probodl přísným pohledem a pak začal číst další jména.
,,Humpbacková Alice, White Hugo. Ano?"
,,Crowdsová Jane a Dummová Rose."
"Finwall Martin a Count Ian."
A tak dále rozdělil i ostatní studenty ve třídě. Když s tím byl hotov, tak už zvonilo na konec hodiny. Všichni studenti sebrali svoje tašky a co nejrychleji se rozběhli ven ze třídy. Profesor na ně marně křičel, ať se vrátí a uklidí třídu. Všichni už utíkali do školní jídelny na oběd.
Thomas šel s nimi, ale těsně před jídelnou se zastavil, aby počkal na Luka. Za rohem se objevila drobná postava s černou mikinou a kapucí. Vedle této postavy šla Charlotte. No, šla... Spíš vesele poskakovala. Luke opět měl v uších sluchátka a díval se do země. Charlotte a k Thomasovu překvapení mlčela.
Strong jim vyšel naproti a zvolal:
"Hej, Luke!"
Triste vzhlédnul a když uviděl, kdo to na něj mluví, tak zastavil a vyndal si sluchátka z uší.
Pak plaše sledoval Thoma a vyčkával, co z něj vyleze. Charlotte jim oběma věnovala zvláštní pohled, který Thomas nechápal a řekla:
"Tak já jdu zabrat stůl, přijď pak ke mně, Luke." nečekala na odpověď a odskákala do jídelny.
Strong se za ní udiveně ohlédl a zeptal se:
"Co jí je?"
Triste se ušklíbl. "To sis vážně ještě nevšiml, že se takhle chová vždycky?"
Vyšší chlapec se trochu rozpačitě usmál. Jistě, že si všiml, že je Lotta ztřeštěná vždycky ale teď snad víc než obvykle. Thomas se rozhodl to dál nekomentovat.
"Jo, chtěl jsem ti říct, že se musíme nějak domluvit ohledně toho ekologickýho projektu." řekl Lukovi.
"To jo. Co navrhuješ?" odpověděl otázkou.
"No, mě napadlo, že by ses třeba někdy mohl stavit u mě a udělali bychom to. Třeba zejtra. Vyhovovalo by ti to?"
"Hmm... Zejtra...," zamyslel se menší hoch a Thomas se upřímně podivil, jak by mohl Luke někdy nemít čas, protože si vážně nedokázal představit, že by chodil třeba na nějaký kroužek, "Jo, to můžu. A v kolik asi tak?" řekl nakonec.
"Někdy brzo po škole, třeba tak ve dvě až ve tři."
"Dobře, budu tam." pravil. Strong čekal, že se Luke zeptá, kde bydlí, ale nezeptal. Jo, Thomas byl sice velice oblíbený, ale netušil, že tolik, že každý ze školy ví kdy bydlí.
Rozhodl se to ale neřešit a šel na oběd. Vzal si tác, příbory a jídlo a šel si sednout ke svým přátelům. Tam se k němu hned vrhla Clarie a mlela:
"Ahoj medvídku, dej mi pusu!" A našpulila rty. Byla to sice Thomova holka, ale dokázala být neuvěřitelně otravná. Radši jí ale políbil, aby ho neotravovala.
"A ještě mi řekni, že mě miluješ, kocourku!" Thom měl vážně pocit, že po ní snad něco mrští. Už začínala být s tím svým věčným "medvídku" a "kocourku" vážně otravná. Poslední dobou jim to ve vztahu moc neklapalo.
Stejně jí ale řekl:
"Miluju tě, Clarie." a doufal, že se bude moci v klidu najíst.
"Vidíte, to je můj drahoušek!" řekla Thomasova holka a otočila se k ostatním u stolu. Ti se rozpačitě usmáli a pustili se do jídla.
Většina holek si začala při jídle vyměňovat drby a kluci se bavili o sportu. Strong by se jindy bavil s nimi, ale dneska nějak ne. Měl spíš náladu na přemýšlení a mlčení, než na divokou diskusi.
Když tam takhle seděl a jedl v tomto duchu, zaslechl od vedlejšího stolu rozhovor dvou lidí.
" ...ale to je super, Luke! Hahá, na tohle jsem čekala celej život, chápeš to?" jásala z neznámých důvodů Charlotte.
"Upřímně řečeno nechápu, Lotto. Nechápu, co je ti tak po mým životě a... No, jak bych to řekl... Prostě, co je ti po tom, jak se já mám a celkově a tak." snažil se Luke vyjádřit svojí myšlenku.
"Tak hele, brácho. Já vím, že ty moc dobře víš, co je mi po tom, jak se máš a celkově a tak," použila stejný slovní obrat, jako předtím její kamarád, "a kromě toho, chci pro tebe jen to nejlepší."
"Já vím, no. Sorry."
"A teď mě tak napadlo: neslíbil si mi náhodou před necelým měsícem "něco" a ještě si to nesplnil?"
Zdůraznila slovo něco ironickým přízvukem a Lukovi bylo očividně okamžitě jasné, co tím myslí, protože se zatvářil trochu provinile.
"Doufal jsem, že na to zapomeneš." řekl se smíchem.
"Co?! Já a zapomenout?! Co si to o mě myslíš?!" odpověděla Lotta a oba se rozesmáli.
Thomas nechápal, o co tady jde, ale bylo vážně zajímavé poslouchat, jak se Luke směje. Ještě snad nikdy ho neslyšel se smát. Lotta je asi totiž jediná osoba na světě, co mu dokáže zvednout náladu.
V tu chvíli ho ale někdo vytrhl z přemýšlení.
"Co si o tom myslíš, myšáčku?" byla to Clarie.
"Cože? Nějak jsem nevnímal." řekl zmateně.
"Říkala jsem, že bychom spolu mohli jet na jarní prázdniny k tobě na chatu. No nebylo by to super, medvídku?" Thomase napadlo, že je už je asi vážně načase, aby se s Clarie rozešel. Jestli to takhle půjde dál, tak jí snad zabije.
"Hm... Jo, to by bylo super." přisvědčil, aby svou holku na další půlhodinu zaměstnal hlasitým plánováním jejich pobytu na jeho chatě.
Pak se podíval k vedlejšímu stolu a jeho pohled se střetl s tím zářivě modrým, který byl teď, Thomas netušil proč, plný bolesti. Luke stydlivě sklopil oči a otočil se zpět k Charlotte.
Strong nechápal, co to mělo být, ale Lottě okamžitě pochopila co se děje. Podívala se na Tristeho s porozuměním a pak vrhla po Thomasovi naštvaný pohled.
Ten z toho teď byl ještě zmatenější.
Otočil se zpátky ke svému stolu. Kluci zrovna byli uprostřed probírání včerejšího fotbalového zápasu Švédska s Německem a holky řešily oblečení.
Od vedle se ozvalo šoupání židlí. Dvojčata odcházela.
Thomas musel zbytek oběda poslouchat, jak Clarie plánuje pobyt u něj na chatě. A nejen to, pak se dostala ještě dál, že jim oběma vymýšlela společný život. Prohlásila, že chce mít svatbu na Jamajce a že chce, aby jejich děti byli kluk a holka a aby se jmenovali Sylvester a Xenia. Proboha! Tohle už bylo i na Stronga moc a rozhodl se, že se s ní zítra rozejde. Nebo alespoň tenhle týden. Jestli bude mít odvahu.
Pokusil se moc jí nevnímat a dojedl jídlo. Pak se pěšky vydal k sobě domů. Bydlel blízko u gymnázia, do kterého chodil. Jeho dům se nalézal v takové luxusní vilové čtvrti. Thomasovi rodiče byli velice bohatí a mohli si dovolit téměř cokoli. To byl jeden z důvodů, proč byl Thom ve škole tak oblíbený. Navíc byl hezký a hrál fotbal, takže se na něj lepila spousta děvčat, ale kluci mu dost záviděli.
Celou cestu měl pocit, že ho někdo nenápadně sleduje. Ale vždycky když se ohlédl, nikdo za ním nebyl . Jen jednou zahlédl mizet nenápadný stín do vedlejší uličky. Ale nevšímal si toho, protože usoudil, že se mu to jen zdálo.
Když došel ke svému domovu, tak vytáhl z tašky klíč a odemkl si. Uvnitř ještě nikdo nebyl - oba Thomasovi rodiče byli ještě v práci. Jeho táta vedl velice úspěšnou firmu zabývající se výrobou mikrovlnných trub a jeho maminka byla advokátka. Často zůstávali v práci až do večera, nebo jeli na služební cestu.
Strong vešel dovnitř, zul si boty a vydal se nahoru do svého pokoje. Dneska odpoledne neměl co dělat, takže uvažoval o tom, že ho stráví u počítače, nebo případně půjde ven.
Zapnul počítač a podíval se na facebook. S rozhořčením zjistil, že jeho "drahá" Clarie už si stihla napsat do statusu o jejich, nebo spíš jejích plánech ohledně budoucnosti. To už vážně přechází všechny meze.
Thomas se ještě chvíli nudil na počítači a pak se rozhodl, že se půjde projít ven. Oblékl si značkové džíny, tričko a modrou mikinu a šel ven.
Prošel vilovou čtvrtí a vešel do lesa. Potřeboval si někde v klidu a tichu zapřemýšlet. Poslední dobou se cítil čím dál tím více zmatený. Vlastně v podstatě od dneška. Proč se rozpadá jeho vztah s Clarie? Proč s ní vlastně chodí, když je tak blbá? A proč si toho dřív nevšiml? Miloval ji vůbec někdy, nebo si s ní začal jen protože je oblíbená, hezká a roztleskávačka? A co mají znamenat ty Lukeovy pohledy? Je to všechno náhoda?
Tolik otázek a žádné odpovědi. Thomasovi třeštila hlava a měl pocit, že se mu co nevidět rozlétne na maličké kousíčky. Posadil se na zem ke stromu a zahleděl se do větví. Nevěděl, co má dělat. Ještě nikdy se mu nestalo, že by byl tak bezradný a nejistý. Vždycky si připadal jako spokojený a šťastný teenager a nechápal ty, kteří měli věčně zmatené city, sklony propadat depresím a protiřečili si. Asi se začíná stávat jedním z nich.
Thomas tam seděl ještě dlouho a když se vydal domů, byla už tma a asi tak devět hodin večer.
Vycházel z lesa. Zrovna, když vešel pod lampu se za rohem objevila jakási postava v černém. Na hlavě měla kápi. Thom se dost lekl, sice byl silný a uměl se prát, ale stejně. Cítil pocit úzkosti a trochu vyděšený. V tom zahlédl pod kapucí záblesk té nejjasnější modři, jakou kdy viděl. Oddechl si a řekl:
"Ty vole, ty jsi mě vyděsil. Jdu takhle ve tmě a najednou se tu přede mnou objevíš..."
"Promiň. Taky jsem se tě dost lekl." zazněla Lukeova odpověď.
Thomas si ho zkoumavě prohlížel.
"A co tady vlastně děláš touhle denní dobou?"
Černovlasý chlapec pokrčil rameny.
"Jen tak se procházím a přemýšlím. Nechce se mi domů. Samozřejmě bych mohl jít k Lottě, ale s ní si člověk moc v klidu nezapřemýšlí... A co ty tady děláš?"
"Taky se procházím a snažím se přijít na řešení svých problémů."odpověděl.
Pak proti sobě chvíli oba nervózně postávali a byli trochu v rozpacích. Ani jeden nevěděl, co říct.
"Tak ahoj zítra." rozloučil se nakonec Thomas.
"Ahoj." pronesl tiše Luke a každý se vydali svým směrem.
Když Thomas ulehal večer do postele, pomyslel si, že dnešek byl vážně zvláštní den.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ynne Ynne | Web | 27. ledna 2012 v 15:08 | Reagovat

Tyjo dobrý jména, takový strašně neobvyklý. :D Nebavilo by mě se s tolika jmény vymýšlet/hledat. xD
Protože už píšu delší dobu, ráda bych ti malinko poradila... takové ty dlouhé odstavce popisující jednotlivé lidi ve třídě tam trošku ruší. Čtenáře nezajímá složení jejich třídy, protože to stejně okamžitě zapomene a zatím to nehraje žádnou důležitou roli. Bylo by příjemnější na čtení, kdybys tam napsala třeba (nevnucuju ti to, je to jen příklad, jak bych to asi napsala já):

... Takže kdo s kým bude: Elencová Ruth a McLarryová Antonia. Jasné?"
Profesor zvedl svou téměř holou hlavu od třídního výkazu a podíval se na obě studentky. Ruth i Antonia přikývly a zamumlaly tiché "jo".
"Lustigová Charlotte a Dunkelgrün Andrew." Andrew si hlasitě oddechnul a Charlotte zlostně zavrčela. On byl lajdák a všechnu práci nechával na druhých. "Ano?" ujistil se znovu pan profesor, zda ho dotyční poslouchali. Andrew přikývl a Charlotte si jen něco naštvaně zamumlala.
"Thomas Strong a Luke Triste."

Takhle nějak bych to asi napsala... protože ta část, kdy všechny četl, de facto nijak neovlivňuje děj a je to taková zbytečná omáčka. :) Nevadí to, sama podobné chyby dělám do teď, takže si to vůbec neber špatně, jo? Jen ti chci poradit pro příště.

Taky mě trochu uráží, jak tu popisuješ emaře. :D :D "typický emař - skoro nemluvil, byl melancholický a snad vždycky smutný". Emaři nejsou vůbec smutní lidé, takhle to je vážně trochu... urážka emařů jako takových. Typický emař se stylově obléká, maluje a češe, vybočuje dobrovolně z davu, poslouchá typickou hudbu a měl by být nějakým způsobem tvořivej - psát povídky, písničky, a vyjadřovat v nich emoce. :) Takhle by se spíš hodilo říct, že to byl introvert, co se nikdy moc neprojevoval nebo tak, a nikdo nevěděl co si o něm myslet. No nic, nechci ti to zkritizovat až moc, aby tě to neodradilo. xD Promiiň.

Aww, ale jinak se mi vážně moc líbí, jak jsi ho popsala. :) A to jméno, Luke, je krásný. A mám ráda modrý oči. :D (Sama mám modrošedý. Phew. Chci modrý oči!)
Mimochodem, taky pozor na to, že se ti docela opakují slova. Zkus to občas zjednodušit... není potřeba ve třech větách popisovat, že si šel sednout ke stolu. :) Ale zas tak moc to tam neruší, to jen že jsem si zvykla u povídek hodně přemýšlet o tom, jak by se daly vylepšit a tak. (Taky totiž chci být dobrá povídkářka, i když k tomu mám daleko. x_x)

Jé, ta výměna pohledů u stolu byla třeba popsaná do-ko-na-le. :D :) (Přiznám se... i když se dá hodně domyslet už jen tématickým zařazením, nečetla jsem si stručný popis děje povídky, protože bych si tím zkazila radost ze čtení. Radši se nechávám překvapit a tak, žejo.)

Aw, trochu mě vydeptává, že jim říkáš jejich příjmením. Přecejen... příjmení se hodí, když je osloví učitel. Nebo když se představěj v nějaký firmě. Nebo když se podepíšou na písemku. Ale v běžným použití moc ne-e... :) Ale nevadí, fakt, je to nedůležitá maličkost.

Jo, je hezky oddechový, že... teď si to vůbec nevezmi osobně... tam ty vztahy - Thomase a Claire - bereš tak jednoduše, povrchně, dětinsky, tak jak to mezi nevyzrálejma oblíbenýma puberťákama bývá. :D Dá se tomu, bohužel xD, vcelku věřit. A upřímně, nesnáším takové lidi jako je Claire. :D I když i typy jako je Thomas, protože když si začal s takovou čůzou, pfff... blbec. xD Ale tak každej se někdy splete. :]

Tyjo ale dobrý, líbilo se mi to. Jdu si přečíst další část, tam už takové sloháky v komentáři čekat nemusíš, neboj. :'D To jen že mám pocit, že bych všem, co si stěžují že píšou špatně, měla pomoct, aby si víc věřili a svoje psaní o kapičku vylepšili. XD Jsem hrozná. Ale to neřeš. Prostě se mi to líbilo. Tečka. :)

2 Černá Kočka - majitelka blogu Černá Kočka - majitelka blogu | 27. ledna 2012 v 18:17 | Reagovat

[1]: Děkuju za tvůj názor.^^ Upřímné kritiky není nikdy dost.
Jinak... Co se týče těch emařů, nemyslela jsem to vůbec nijak zle, nebo jako urážku, ale myslím, že většina lidí si pod pojmem ,,emař" představí někoho takovéhleho.
A ty příjimení používám, aby se mi tam tolik neopakovaly slova (čemuž se mi ani tak mnohdy nepodaří zabránit), vím, že to sice zní dost divně, ale prostě... No, nevadí.
A díky.^^

3 tsuky tsuky | 24. února 2012 v 16:17 | Reagovat

uff..j to naozaj supr poviedka ale torchu ma zaráža tvoj opis emaka. Smutný a melancholický?????, Al emáci nie sú furt smitný...inak super poviedka id čítať ďalej

4 Loki Loki | Web | 15. března 2012 v 15:41 | Reagovat

-švihne sebou o zem-
Nádherný!Bože,líp bych to nevymyslela! Nádherně píšeš,je to moc krásně napsané-a pak že já mám na psaní povídek talent!Hned jdu číst další část!

5 Erista Erista | Web | 21. března 2012 v 17:26 | Reagovat

Jak jsi přišla na ta jména? To je to, co mi nikdy nejde :D :D. Fakt dobrá povídka, promakaná *jako vůl sedí u počítače a tleská jak blázen, její okolí vrhá jen nechápavé pohledy*
Teda, trochu mi vadí ta používaná přijmení, upřímě, přímo tom v knihách/povídkách nesnáším, ale to je  jen drobnost :)

6 El-chan El-chan | Web | 28. července 2012 v 18:54 | Reagovat

Užas :D hrozne pekne pisane ^^ musim precitat aj dalsie :3

7 J.A, Miss Madness J.A, Miss Madness | Web | 30. prosince 2012 v 19:29 | Reagovat

ÁÁÁ, JDE SE SPAMOVÁÁÁT!
Hele, začíná to vážně super! Ale je vidět, že je to tvá první povídka... Teď píšeš o něco lépe... Pak popřemýšlím proč, ok? ;3
[1]: Souhlasím s touto kritikou. Nejvíce mi vadil vztah Clare a Thomase... Bylo to moc... Takové průhledné.
Pak sem musím plácnout něco, co mne zabilo xD THOM xDDD Nevím proč, ale směji se tomu jako idiot a nemohu si pomoci... Jsem nějaká zhulená.
Oky oky, jdu dál! x3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama