I'm here waiting - 3. kapitola

12. ledna 2012 v 15:14 | Černá Kočka |  I'm here waiting
Ha. Tak jsem se konečně odhodlala přidat další díl povídky.
Teda ne, že bych ho neměla napsanej v compu, to ne, ale nějak jsem se k tomu nedostala :D. A připravte se na to, že teď ty kapitoly budou přibývat ještě daleko pomaleji, než předtím, protože tímhle končí ty co mám už napsaný.

Kapitola je pod perexem.




3. Kapitola
Příští den se Thomase vytrhla ze spánku rána a zaječení. Pak uslyšel hlasité klení z koupelny a okamžitě mu bylo jasné, co se stalo. Docházelo k tomu totiž celkem často. Jeho táta si totiž vždycky když se holil pokládal nohu na záchodovou mísu, aby se lépe mohl natáhnout od pračky k zrcadlu. Na pračce měl totiž položené dokumenty, které nestihl včera podepsat a teď na ně chvatně čmáral své podpisy, přičemž se druhou rukou holil. Každopádně, vždycky když si položil nohu na záchod, nedal dolu prkénko. A tak se mnohdy stávalo, že omylem strčil do prkénka a to mu slétlo na nohu. Dost to bolelo.
Thom se líně vyhrabal z postele. Vůbec se mu nechtělo vstávat, jako obvykle. Oblékl se a šel si vyčistit zuby. Poté do sebe naházel snídani a rozloučil se s matkou a čekal u auta na otce, který kulhal od domu po vydlážděné cestičce a nesmírně nadával na svůj bolavý nárt.
Když dojeli ke gymnáziu, Thomas se zdviženou hlavou vyšel z auta. Rozhodl se, že se dnes konečně rozejde s Clarie. Ale jak směřoval ke škole, odvaha ho začala opouštět. Ve vratech už si nebyl úplně jistý, jestli to zvládne. V tu chvíli se vedle něj ozvalo radostné zapištění:
"Tady je můj drahoušek! Ahojky Thomásku! Jakpak se dneska máš?" byla to Clarie. Jakmile to Thomas uslyšel, usoudil, že prostě musí sebrat odvahu. A to teď hned.
"Clarie? Mohl bych si s tebou vážně promluvit? Osamotě..." řekl.
"Ale ano, samozřejmě." odpověděla mu jeho holka a oba odešli za roh, kde je nemohla slyšet Clariena parta děvčat.
"Tak, co jsi chtěl, medvídku?" zeptala se Clarie s nadějí, že uslyší něco úžasného.
"Víš... Jak bych to řekl," Thom se zhluboka nadechl a začal, "Prostě jsem ti chtěl říct, že myslím, že nám to ve vztahu poslední dobou moc neklape. Ty jsi sice prima holka a mám tě rád, ale prostě... Podle mě je načase abychom každý šli svou vlastní cestou." domluvil a sám sebe chválil za dokonalý projev.
"Cože? Co tím chceš říct? Myslíš tím snad... Že se rozcházíme?!"
"Tak nějak-"
"Co?! Ty hajzle pitomej! A to jsem si myslela, že mě miluješ! Že se ti líbím! Doteď jsem ti byla dobrá! To je zrada! Řekni, která za tím je?!" rozkřikla se Clarie.
"Počkej, počkej. Není to tím, že bych snad měl někoho jinýho, nebo tak něco. Akorát myslím, že nám to spolu prostě moc nevychází. Ale vůbec nic proti tobě nemám, jsi milá holka, ale prostě myslím, že by nebylo správný, kdybychom přehlíželi všechny naše společný problémy a dál spolu chodili." snažil se jí Thomas uklidnit.
"Tak tohle bych zrovna od tebe nikdy nečekala!" řekla naštvaně Clarie, dala Thomovi facku na tvář a rázně odkráčela. Přičemž výhružný dojem kazilo to, že cestou fňukala. Thomas si protřel tváři rukou. Nešlo to tak úplně hladce, jak doufal. Ale nemá na co si stěžovat, protože už je to za ním.
Zbytek vyučování na něj Clarie při každé příležitosti vrhala vražedné pohledy, přičemž vzlykala a stěžovala si své šílené bandě fiflenských kamarádek.
Ale zdálo se, že někdo jiný měl naopak ze Strongova rozchodu s jeho holkou radost. Charlotte dnes vypadala neobyčejně vesele, což už něco znamená. Místo chůze poskakovala a nepřetržitě něco hustila do Lukea, který ale vypadal a choval se naprosto jako obvykle, mohl-li to Thom posoudit, protože mu obličej jako obvykle zakrývala kapuce.
Thomas musel školní den nějak přežít. Raději se na přestávky zašíval do kouta za záchody, kam nikdo nechodil. A taky poslouchal hudbu do sluchátek. Usoudil, že vážně není špatné inspirovat se od Lukea, který má dobrý hudební vkus.
Když skončila poslední hodina, Thom si balil učení do tašky co nejpomaleji. Chtěl zůstat ve třídě jako poslední, protože vážně nestál o to, potkat se s těmi pitomými holkami. Ale nebyl sám, kdo se zdržel tak dlouho. Byla tam ještě Dvojčata. A o něčem se dost náruživě hádala.
"...to je vydírání!" obviňoval Luke Charlottu.
"No a co? Kromě toho, nemáš si co stěžovat slíbils mi to už dávno!" hájila se Lotta.
"Stejně tomu nevěřím."
"Vážně?" řekla jeho kamarádka a uličnicky se jí blýsklo v očích. Načež se otočila na patě a z neznámých důvodů se rozběhla směrem k Thomovi.
"Hej, Thomasi, musím ti říct, že-... Uááááá!" zarazila se v půli věty a s hlasitým výkřikem se zřítila k zemi a rozplácla se na podlaze. Za ní stál Luke a s až strašidelně naštvaným výrazem držel Chalottu za kotník. Právě kvůli němu spadla.
Thomas vážně nechápal, o co tady jde, ale byl celkem zděšený. Vždyť se Lotta mohla zabít, když jí takhle v běhu chytil Triste za kotník!
Ten si zřejmě všiml Strongova vyděšeného výrazu a došlo mu, co si asi Thom myslí.
"Neboj se o ní, máme vyzkoušený, že tohle přežije." ubezpečil Luke Thomase.
"Luke, ty kreténe, okamžitě mě pusť! Thomasííí, řekni mu něco!" řvala Lotta, zatímco se snažila vyprostit si nohu z kamarádova sevření. Nakonec se jí to podařilo a pracně vstala. Pokračovala v cestě směrem, Thomovi, ale Luke byl zřejmě rozhodnutý, že jí musí zastavit. Nedošla daleko, protože jí hned po dvou krocích chytil za předloktí. Charlotte zuřivě zařvala a ohnala se po Tristeovi loktem druhé ruky. Zasáhla ho do boku. Chlapec zaskučel bolestí a pustil její ruku. Lotta se rychle jala chůze směrem k Strongovi, jenže jí opět nebylo přáno dosáhnout cíle. Luke po ní natáhl ruku a podařilo se mu chytit ji kolem krku. Charlotte zachraptěla a zakousla se klukovi do ruky. Ten s ní prudce ucuknul, ale poněkud ve špatném úhlu, takže si sám způsobil šrám od kamarádčiných zubů. Ale nevzdával se. Chytl jí okolo pasu a zacpal jí pusu dlaní. Lotta se zuřivě snažila mu vyškubnout, ale ikdyž byl Luke drobné postavy a ona se prala celkem dobře, byla ještě menší, takže neměla šanci.
Triste jí obrátil čelem k sobě a tiše zasyčel:
"Dobře, napíšu ti tu povídku."
"Hmpf, hm fm fufr!" zamumlala Charlotte přes jeho ruku.
"Ty píšeš povídky?" otázal se Thomas se zájmem.
"Fo, mpfífe, a fakfa mfobmý!" odpověděla Lotta za Lukea. Ten se zatvářil ještě zuřivěji, než předtím, je-li to vůbec možné.
Thom byl celkem udivený. Luke a psát povídky? To je vážně zvláštní. Ale pak ho napadlo...
"Hele, nechtěl bys mi dát nějakou svojí povídku přečíst?"
Triste vypadal, jako kdyby se nejraději propadl do země.
"Moc děkuju, Lotto. A tobě žádnou povídku přečíst nedám." osopil se na oba dva své spolužáky.
"Afe, fá fi mí flidně fpám fřečímft." prohlásila Charlotte již trochu zřetelněji, protože Luke nevědomky trochu povolil stisk své ruky na jejích ústech.
"Opovaž se! V takovým případě ti žádnou povídku nenapíšu!" varoval Triste svou kamarádku. Ta se zřejmě rozhodla, že ho raději poslechne.
"Fo fobře, fobře. Mefukážu mpfu tu fofítku, pfísahmfám. A můfef mpfe puftit." Luke se usoudil, že asi bude bezpečné už ji teď pustit. Lotta se hned obrátila na Thomase a řekla mu:
"Soráč, hele, tak já ti tu povídku nedám přečíst, tady brácha by mě zabil. Tak čau, my jdeme na oběd." otočila se a začala odcházet, přičemž Lukea táhla za rukáv s sebou.
Thom byl zmatený a nechápal, co to mělo znamenat.
"Počkej, cos mi to teda chtěla říct?" zavolal za Charlotte. Ta mu odpověděla:
"Ále, už nic. Kašli na to." zakřičela na něj zpátky a pokračovala v cestě. Triste se ještě otočil a vrhl na Stronga omluvný pohled, který jasně říkal: nesmíš se na ní zlobit, ona nemůže za to, že je cvok.
Thomas si protřepal hlavu. Snad doufal, že mu to pomůže pochopit to, co se teď dělo. Ale nepomohlo to. Usoudil, že čím více bude nad Dvojčaty přemýšlet, tak tím méně je bude chápat. Proto se rozhodl je neřešit a vydal se do školní jídelny na oběd.


***
Thomas vycházel z domu. Dneska měl fotbalový trénink, jako každou středu. Vždycky měl čas jen na to, aby doma nechal učení, popadl svůj dres a vydal se ke stadionu. Ani dneska tomu nebylo jinak.
Šel po prázdné ulici a slunce mu pražilo do zad. Ten den bylo celkem horko. Thom měl krátké rukávy a bylo mu příjemně. V tom se za ním ozvaly tiché kroky a zahlédl stín, který se mihl na chodníku. Prudce se ohlédl. Jenže za ním na ulici nikdo nebyl. Thomas si pomyslel, že si to může vysvětlit jako obvykle, když má pocit, že ho někdo sleduje - a to, že se mu to jen zdá.
Po zbytek cesty se snažil si toho nevšímat, ale celou dobu cítil neznámý pohled, který mu propaloval záda.
Těsně u stadionu Thomas potkal Alana a jeho dva poskoky. Také byli ve fotbalovém týmu. Odměřeně se s nimi pozdravil, ale snažil se s nimi moc nezapříst hovor. Nesnášel je, ale nechtěl si je znepřátelit. To by totiž mohlo znamenat vážný problém. Proto vždycky když viděl, jak někoho šikanují, tak prošel okolo a dělal, že si ničeho nevšiml. Možná, že mu za to byli vděční. Každopádně jeho zatím neobtěžovali.
S nimi došel do šatny u stadionu, kde se převlékli. Pak zamířili na hřiště, kde už čekal trenér.
Samotný trénink proběhl celkem v pohodě, akorát ke konci si trenér zavolal Thomase k sobě. Ten k němu přišel s očekáváním, co mu řekne.
"Thomasi, víš, jak jsi tuhle odmítl být na tom úterním zápase?" zeptal se trenér.
"Ano?" odpověděl Thom otázkou.
"Jistě sis všiml, že tu Mike není. Je nemocný a zřejmě bude moci sportovat až za dva týdny. Proto potřebujeme náhradníka. A ty jsi velice dobrý. Myslíš, že by to šlo?"
"Hm... No, já sice v úterý odpoledne něco mám, ale nejspíš by se to dalo nějak zařídit. Jo, přijdu, jestli mě tam opravdu potřebujete." souhlasil Thomas. Sice k němu měl přijít Luke, aby dodělali prezentaci, ale tak holt přijde ve středu. On to určitě pochopí.
"To je skvělé, díky. Takže v úterý ve tři odpoledne tady, jo?"
"Jo." dohodli se a Strong se odešel převléknout do šatny. Poté zamířil k sobě domů. Cestou zase cítil na svých zádech ten cizí pohled. Zvláštní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 smutna smutna | Web | 12. ledna 2012 v 15:22 | Reagovat

Zjisti jestli te miluje, mrkni na muj webik !

2 Pal Pal | Web | 12. ledna 2012 v 20:01 | Reagovat

Je to dobrá povídka! 8D Podle toho úvodního článku to vypadalo děsivě - respektive fluff bez jakékoli zápletky - ale zdá se to být fajn. A máš hrozně čtivý  styl psaní! :) Obvykle mě nebaví číst delší věci na netu, ale tohle mě docela chytlo. Má to něco těžko popsatelného - myšlenku, atmosféru.. 8D No, každopádně, těším se na další část, jak se to bude vyvíjet a tak! :'D
Jenom, hm... s tou povídkou - Luke píše pro Charlottu slash? >;D *dirty mind rulezzz!* (Jestli jo, závidím jí. Můj kamarád hezky kreslí, ale BL nakreslit odmítl. :< - Tedy ne že bych se mu divila. xD)

3 Ynne Ynne | Web | 27. ledna 2012 v 15:47 | Reagovat

Dvojčata jsou spolu taky naprosto perfektní, děj dokážeš popsat skvěle, a dialogy taky. :D :) Nasmála jsem se dost. xD Teď jen doladit popisy nudných situací atd., ale s tím se opakovat už nebudu. :)
Tahle kapitola se ti strašně moc povedla. ^___^

4 Loki Loki | Web | 15. března 2012 v 18:16 | Reagovat

Dvojčata se mi zamlouvají víc a víc.Zdá se,že se stále lepšíš.

5 Erista Erista | Web | 21. března 2012 v 17:58 | Reagovat

Zas a zase velmi povedené, dneska možná dám všechny díly :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama