I'm here waiting - 6. kapitola

21. března 2012 v 14:53 | Černá Kočka |  I'm here waiting
Moji milí, krásní, hodní, chytří a skvělí návštěvnící,
tak jste se nakonec dočkali! Opěvujte mě, oslavujte mě, skládejte na mou počest ódy a hrajte famfáry! Do zejtřka tu chci mít píseň oslavující mou dobrosrdečnost, velkorysost, krásu a inteligenci! xD *tváří se samolibě*
No, zkrátka... Tady máte další díl povídky. Musím uznat, že mi trvalo dost dlouho, než jsem ho napsala... Vzhledem k tomu, že jsem ho psala asi tak rychlostí jeden odstavec za týden. Ale dneska jsem se konečně dokopala k tomu, abych ho dosmolila.
Naleznete ho pod perexem.



6. Kapitola
V sobotu ráno se probudil Luke se hroznou bolestí hlavy. Měl pocit, že se mu snad rozskočí na kousky a nepříjemně mu v ní pulzovalo. Celé tělo měl rozlámané a při každém pohybu se mu žaludek zhoupl jako na vodě a měl pocit, že se snad pozvrací.
Byl naštvaný. Ani ne tak na Charlotte, jako spíš na sebe. Že se do toho nechal zatáhnout. Co vlastně čekal? Měl tušit, že se to takhle zvrtne. Zná Lottu, je zoufale nezodpovědná, příznivec každé šílené akce a ztřeštěné hovado. Ona za to nemůže.
A Luke, ať se snažil jakkoli, si nemohl vybavit nic ze včerejšího večera - tedy poslední, co si pamatoval bylo, že pil nějaký alkohol a dál už absolutně nic.
Pracně se vyhrabal z postele, ale v tu chvíli měl pocit, že se zřítí na zem, protože se mu strašlivě zatočila hlava, klopýtl a podařilo se mu udržet na nohou jen díky tomu, že se opřel o zeď. Vážně neměl tolik pít. Ale teď už je pozdě litovat. Musí vynadat Charlottě, přece jen za to může především ona. Měla by se z toho poučit do budoucna.
Pomalu se vydal do koupelny a opláchl si obličej ledovou vodou. Pak se na sebe podíval do zrcadla. Vypadal vážně strašně - pod očima měl fialové kruhy, celou tvář neobvykle bledou a vlasy mu trčely na všechny strany.
Když vylezl z koupelny, uslyšel, jak ho paní Lustigová volá na snídani. Nebyl si jistý, jestli se tam v tomhle stavu může ukázat, protože snad každý pozná, že má kocovinu. Ale Charlottina matka byla přece jenom hodně roztržitá, takže by se mohlo stát, že mu to projde.
Ve chvíli, kdy potom, co sešel schody do dolního patra vkročil do obýváku, se všechny jeho naděje, že mu to všechno projde rozplynuly. Lotta seděla na pohovce, vypadala, že na tom není o moc líp, než on a před ní stála paní Lustigová. Takhle rozzuřenou jí ještě nikdy neviděl.
"Posaď se vedle ní a urychleně mi to oba vysvětlete!"
Lotta vrhla po Lukeovi omluvný pohled a on s povzdechem zamířil k sedačce a posadil se vedle své kamarádky. Tohle vypadá hodně špatně.

***


Thomas celý víkend prožil jako v transu. Páteční události ho šokovaly a on sám nechápal, co vlastně teď cítí. Neustále byl zamyšlený a několikrát se přistihl, jak nepřítomně hledí z okna a vzpomíná, jak tam Luke úžasně zpíval tu písničku.
Thomovi rodiče si samozřejmě ničeho nevšimli, protože se sotva zastavili doma a hned odjeli. Otec na služební cestu, matka jen musela být přes víkend musela být přítomna u nějakých soudních procesů. A v úterý zase odlétala do zahraničí.
Thomasovi se zdálo, že tento víkend uplynul nějak pomalu, že už mu připadalo, že jít v pondělí do školy bude osvobozením.
Pondělní ráno proběhlo stejně, jako obvykle. Tentokrát Thomase odvezla do školy jeho mamka. Celé vyučování byl zamyšlený. Když usedl do lavice, rovnou si dal do uší sluchátka a zaposlouchal se do hudby. Pak si v hlavě probíral a třídil všechny své myšlenky. A při hodinách nenápadně pozoroval Lukea, který se choval jako obvykle. Zřejmě si nepamatuje, co se dělo v pátek v noci. Není ani čemu se divit, vzhledem k tomu, jak moc byl opilý.
Při hodinách se Thomasovi několikrát stalo, že Luke vzhlédl. Jejich pohledy se setkaly, černovlasý chlapec v kapuci se začervenal a uhnul očima dolů. Thom se nemohl ubránit úsměvu. Bylo to roztomilé.
Zároveň přemýšlel sám o sobě a nechápal, co se to s ním děje. Najednou si uvědomoval, že ho k Lukeovi cosi přitahuje. Cosi, co tady bylo celou dobu, akorát o tom nevěděl. A taky si uvědomoval, že nyní je mu jedno, jestli jeho osudová láska má být holka, nebo kluk. Sice byl sám sebou zmatený, ale postupně mu pomalu začínalo docházet, co se tady děje. Cítil se zvláštně, svým způsobem byl šťastný, ale přesto mu něco chybělo. Něco... Spíš někdo. Blízkost toho chlapce. Toho, do kterého se zamiloval i přesto, že by ho nikdy nenapadlo, že by mohl milovat právě někoho stejného pohlaví.
Úterní vyučování proběhlo v podobném duchu. Thomase si začali jeho přátelé dobírat, kvůli tomu, že má v jednom kuse v uších sluchátka a mlčí. Jeden z nich poznamenal, že za chvíli z něj bude druhý Luke. Thom se neubránil úsměvu nad touhle ironií.
Po skončení školy se vydal na fotbalový zápas. Vážně se mu tam nechtělo, ale bohužel slíbil trenérovi, že tam bude zastupovat Mikea.
Celý zápas byl tak trochu mimo. Nechtěl tam být a navíc se mu hlavou honily jiné myšlenky, než kde je zrovna míč. Nakonec to dopadlo tak, že jejich tým prohrál 6:2. Trenér zuřil. Po skončení druhého poločasu si zavolal Thomase k sobě a udělal mu dlouhou přednášku o tom, že tenhle zápas byl důležitý a že se měl snažit, jelikož na to má. Thomovi to ale bylo jedno, akorát se nechtěl zdržovat, tak všechna trenérova slova odsouhlasil a když pak přišel do šatny, stejně už všichni byli pryč. Převlékl se a vydal se domů.
Thom zamyšleně procházel mezi domy ve své čtvrti směrem k sobě domů. Téměř nevnímal okolí a hleděl do prázdna, když ho z přemýšlení vytrhly hlasy, které se ozývaly za rohem ve vedlejší malé uličce. Slyšel Alana, jak komusi říká:
" ...Okamžitě naval všechny prachy, co máš, ty kreténe, nebo si nás nepřej!"
Thomas na se na chvíli zaposlouchal a znechuceně si pomyslel, že Alan se svou partou zase někoho šikanuje. Rozhodl se to ale ignorovat, protože jemu nedělají problémy, tak on jim taky nebude. Sice je nesnášel, to je pravda, ale vládlo mezi nimi takové nějaké příměří.
Thomas se už chystal udělat krok, když v tom opět ztuhl na místě, protože uslyšel další hlas. Moc dobře známý hlas.
"Nechte mě na pokoji! Žádný peníze nemám a i kdybych měl, tak bych vám je stejně nedal!" zasyčel Luke naštvaně v odpověď. Vteřinu na to se ozvala rána, jako když někdo někoho praští a Thomovi bylo jasné, co se stalo. Chvíli bylo ticho a pak zazněl další úder.
"Nesnaž se vymlouvat, moc dobře víš, co se stane, jestli nás naštveš!" řekl jeden z Alanových kumpánů. A v tu chvíli Thomas věděl, že musí zakročit.
Rychlým krokem vešel do ulice, kde se to vše odehrávalo. A naskytl se mu pohled na tři obrovské hromotluky stojící kolem Lukea, který ležel na zemi a držel se rukou za bok.
"Hej, nechte ho bejt!" zakřičel na ně a blížil se k nim dlouhými kroky.
Alan se k němu přiblížil s nebezpečným výrazem ve tváři.
"Máš ňákej problém, Strongu?" zavrčel naštvaně.
"Jo, to teda mám. Ty s těma svejma poskokama terorizuješ celou čtvrť a napadáš nevinný už moc dlouho. Je na čase zakročit." prohlásil sebejistě Thom.
"Opravdu? A jak toho chceš docílit? Já myslím, že skočíš zmlácenej, stejně jako tady malej emař."
Kývl směrem k Lukeovi a jeden z těch dvou kluků, co stáli u něj jej nakopl do břicha.
"Já myslím, že ne," Thomas si snažil zachovat klidný tón hlasu, "protože by se taky mohlo stát, že by vás někdo napráskal policii. Vsadím se, že v takovým případě byste skončili ve vazbě, všichni tři, vzhledem k tomu, že už teď máte spoustu záznamů."
"Snažíš se mi vyhrožovat?" zeptal se Alan.
"Možná jo, možná ne, ale doporučuju ti odsud urychleně zmizet i s těma dvěma, nebo by třeba mohlo dojít k tomu, na co jsem teď upozoňovat."
Na agresorovi bylo jasně vidět, jak je mu tohle všechno proti srsti a že by nejradši dal Thomovi přes hubu, ale v jeho výrazu se zároveň s tím mísil strach z naplnění výhružky. Otočil se ke dvěma svým kumpánům a řekl jim:
"Tak teda jdeme, když je tady dobrodinec Thomas." posměšně zdůraznil poslední dvě slova a společně se svými kámoši odešel.
Thom za nimi chvíli hleděl a pak se sklonil k Lukeovi.
"Seš v pohodě?" optal se ho starostlivě a pomáhal mu vstát.
"Jo, snad jo." odpověděl tiše menší chlapec, ale hned na to se chytl za bok a sykl bolestí, takže bylo jasné, že není.
Thomas na něj podezřívavě hleděl.
"Já myslím, že nejsi. Potřebuješ nějakej studenej obklad na oko, začíná se ti tam dělat monokl. Zajdeme ke mně domů, něco ti na to dám."
"Ne, to je dobrý." protestoval Luke.
"Není to dobrý. Pojď se mnou."
"Ale..."
"Žádný ale. Já vím, že tě to musí dost bolet, tak se nesnaž vymlouvat."
Triste si rezignovaně povzdechl a pomalým krokem se vydal za Thomem. Trochu kulhal.
Ve svém velkém domě zavedl Thom Lukea do kuchyně a posadil na židli. Zatím hledal v ledničce nějaký mražený hrách.
Když ho konečně vyhrabal, podal ho druhému chlapci, který si ho přitiskl na oko. Thomas se posadil na židli vedle Lukea a chvíli tam mlčky seděli.
"Ukaž mi to." proťal ticho Thom, naklonil se k menšímu klukovi a odtáhl mu jeho ruku z obličeje, aby si mohl prohlédnout zranění. Jemně se mu dotkl prstem modrající kůže u oka. Luke ucukl. Zřejmě to ještě stále dost bolelo.
Thomas se od něj odtáhl dál, opřel se o opěradlo židle a zavrtěl hlavou.
"Nechápu, jak jsem mohl bejt takovej pitomec." Zahleděl se do těch zářivě modrých očí, které ně něj nyní zmateně hleděly.
Mluvil dál:
"Nechápu, jak jsem mohl nechat tak dlouho ty kretény, aby terorizovali okolí. Prostě jsem to přehlížel a předstíral jsem, že o ničem nevím."
Luke mlčel a tiskl si k objevujícímu se monoklu mražený hrách.
"Stejně díky, žes mi pomohl." řekl po chvíli ticha.
"Není zač." odpověděl Thomas.
Chvíli na to se menší chlapec zvedl ze židle.
"Myslím, že už je to dobrý. Tak já půjdu."
Thom se nadechl, jako kdyby chtěl ještě něco říct, ale nakonec jen kývnul a doprovodil Lukea ke dveřím. Tam se rozloučili. Thomas ještě dlouho pozoroval postavu v černém mizící na konci ulice.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Matěj--_Key Matěj--_Key | 21. března 2012 v 18:31 | Reagovat

Je to úžasný! =)) Zlobivý Luke pije,v příštím díle bys ho měla nechat naplácat xDD Jinak,super!Nejsou tam žádný chyby,kterejch já tam mám dost :P xD

2 Loki Loki | Web | 21. března 2012 v 18:59 | Reagovat

Wow!Tohle je hustý.Škoda,že neumím psát jako ty....
Lukeho docela lituju....

3 Erista Erista | Web | 22. března 2012 v 15:35 | Reagovat

Ách jooo, piš, piš, piš! já chci další díl :D
p.s. sorry, že všechno komentuju, já prostě musím :D

4 Ziky-chan Ziky-chan | Web | 24. března 2012 v 12:08 | Reagovat

Je to s každým dílem čím dál tím úžasnější! :3 Hrozně se mi líbí, jak jsou si ti dva s každým pokračováním zase trochu blíž. :) Je to strašně klišoidně roztomilé (což ale považuju za plus n.n má to hezkou atmosféru) a úžasně se to čte! n.n Yaay... doufám že se dají dohromady. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama