I'm here waiting - 7. kapitola

26. dubna 2012 v 16:27 | Černá Kočka |  I'm here waiting
Nazdar, mí milí, hodní, krásní a prostě bestovní přátelé,
Tak tu pro vás mám konečně po dlouhý době další kapitolku I'm here waiting. Museli jste si počkat dost dlouho, co? xD Ale nebojte se, vyplatilo se vám to :D Konečně to začíná být trochu shounen-ai. V příštím díle už asi bude yaoi xD (jo, je to divný, že si vyznaj lásku a hned spolu polezou do postele, ale což xD Nejsem dobrá v okecávání.) Celkově to bude mít dost málo dílů, typuju tak osm až devět plus epilog. No, nevadí.
Každopádně, pokud se vám kapitola nebude líbit, tak mám pořád výmluvu, že plácám z hladu xD K obědu jsem jedla akorát jednu čokoládovou tyčinku Milenu a puding, protože ve školní jídelně byla strašná fronta a k jídlu stejně byla nějaká sračka hrachová kaše, nebo játra s rejží, takže si račte vybrat... Už dost odbíhám od tématu, nezdá se vám?
Tak dost keců, tady máte tu povídku :D



7. Kapitola
Další den byl pro Thomase víceméně stejný, jako obvykle. Celé vyučování pozoroval Lukea a vůbec nedával pozor na okolní dění. Bylo to tak nedávno, co se o něm Thom dozvěděl pravdu a co si uvědomil také tu o sobě, ale už mu připadalo, jako kdyby to už spoustu let. Jako kdyby to tak cítil celý svůj život. Už znal každý Lukeův pohyb, každé stydlivé uhnutí očima a začervenání, každé nervózní cuknutí i ledabylé podrbání, nepřítomné zírání z okna i každičký krok. A vše tohle ho na něm strašně přitahovalo. A nejvíce jeho oči. Ty krásné, zářivě modré oči, které se na něj dívaly s podivnou směsicí smutku, touhy a zoufalství.
Kolem jednoho z nich měl nyní Luke fialový monokl. Thomas si s provinilým bodnutím v hrudi pomyslel, že je to z části jeho chyba. Ta modřina byla jediné co narušovalo celkovou dokonalost onoho obličeje. No... Ne, nebyl dokonalý, ale Thomovi připadal jako ten nejkrásnější a nejroztomilejší, jaký kdy viděl. Ty dlouhé řasy, pramínek vlasů visící do očí, drobný nos a překrásné růžové rty... Thomas měl v tu chvíli podivné nutkání vstát, jít k Lukeovi a políbit ho na ty úžasné rty, ignorovat, co si myslí okolí, jemně ho pohladit po vlasech, obejmout ho a užívat si jeho tělesnou blízkost...
Z transu ho vytrhl hlasitý zvuk řinčícího školního zvonku zvonku. Právě skončila poslední hodina dnešního vyučování.
Thom si protřepal hlavu, aby se trochu probral ze zamyšlení a poté si začal skládat učení do batohu a vydal se s přáteli na oběd.
Když si vzal jídlo, ani si neuvědomil, co to vlastně je. A když si pak sedl ke stolu, dal se do jídla, ale když v tom zahlédl, jak si o pár stolů dál sedají Dvojčata.
Luke si k Thomasovi sedl zády, takže ho nemohl vidět a Charlotte si sedla naproti němu. Thom si ani neuvědomoval, kdy začal, ale přistihl se, že zaujatě zírá na záda chlapce v černé mikině.
V tu chvíli Lotta zvedla zrak od jídla a všimla si Thomova pohledu upřeného směrem k jejich stolu. Zazubila se na něj a energicky mu zamávala. Thomas zrudl. Připadal si jako malý školák přistižený při opisování. Raději rychle sklopil pohled dolu, právě včas, protože v tu chvíli zahlédl koutkem oka, jak se Luke ohlédnul a zmateně pátral po tom, komu jeho kamarádka před chvílí mávala. Když neviděl nikoho, o kom by předpokládal, že mu zamává, tak se otočil zpátky k Charlotte, asi aby se jí na to zeptal. Thomas si oddechl a zároveň doufal, že mu to neřekne, protože z nějakého důvodu nechtěl, aby Luke věděl, že ho Thom pozoroval.
V tu chvíli ucítil poklepání na rameno. A slyšel hlas:
"Hej, Thome, jsi nějak zticha." říkal Ian.
Philip se hned přidal:
"Jo, poslední dobou vůbec nemluvíš. Jsi uraženej, nebo zamilovanej?"
Thomas na chvíli strnul. Jak to může vědět? Ale když se podíval na Philla, zjistil, že se směje. Myslel to jako vtip.
Thom se zasmál s ostatními.
"Nejsem uraženej. Ani zamilovanej. Prostě se mi nějak nechce mluvit." odpověděl.
Edmund se na něj podezřívavě podíval.
"Víš to jistě? Já jenom, že jsi před chvílí zíral na Charlotte."
Ian výhružně zavrčel a Philip do něj přátelsky strčil ramenem se slovy:
"Ale noták, nežárli, Thomas jí určitě nebalí."
Thom se udiveně podíval na Iana.
"Tobě se líbí Charlotte?"
Philip odpověděl za Iana:
"Dobrej postřeh, kámo, snaží se jí sbalit od tý doby, co spolu tancovali na Antoniiný oslavě."
"Ale to jste byli ožralý, ne?" zeptal se Thomas. Pořád mu to nešlo do hlavy. Lotta a Ian? Vždyť k sobě povahově moc nehodí. I když... Koneckonců sám Thom moc dobře ví, že možné je všechno.
Do rozhovoru se zapojil Martin:
"Jo, to jsme přece jenom byli všichni. Ale přesto některý věci přetrvaly i po vystřízlivění. Třeba bolest hlavy..."
Všichni u stolu se zasmáli. Každý z nich po té párty aspoň trochu pocítil kocovinu.
Rozhovor pokračoval. Thomas se odvážil až po chvíli zvednout pohled ke stolu Dvojčat. Už odcházela.
A v tu chvíli si Thom uvědomil, že k němu vlastně dneska přijde Luke, aby spolu dělali ten projekt. Konečně spolu budou sami... Proč ho v souvislosti s tím roztomilým klukem napadá tolik takových myšlenek, jaké by ho v žádném případě napadat neměly?

***

Thomas se rozvaloval doma ve svém křesle u televize a bezcílně přepínal kanály z jednoho na druhý. Zbytek domu byl tichý. Kromě něj tam nikdo nebyl, jeho rodiče se nevrátí dřív, než za dva dny.
Nemohl se dočkat, až přijde Luke. Až zase uvidí toho úžasného chlapce, až ho zase bude moci pozorovat, konečně bude moct sedět blízko něj a mluvit s ním... Začíná se na něm stávat závislý. A už po tak krátké době.
O chvíli později se konečně ozvalo ono vytoužené zazvonění zvonku. Thom sebou prudce cukl, jak ho zvuk vyrušil ze zasnění. Vypnul televizi a vydal se k domovním dveřím.
Když otevřel a uviděl Lukea stojícího na na rohožce, nejraději by se k němu vrhl a obejmul ho. Ale stihl si v tom zabránit.
,,Ahoj." Pozdravil příchozí chlapec.
,,Ahoj," odpověděl Thomas, ,,pojď dovnitř."
Luke trochu nervózně vešel do domu a poté se oba odebrali do Thomova pokoje, kam šli dodělávat projekt. Triste si jako obvykle připravil daleko více materiálů na prezentaci, než Thomas. Ten si popravdě řečeno nepřipravil nic, tak jenom poslouchal Lukea, který mu ukazoval různé vytištěné papíry a vysvětloval informace, díky čemuž ho mohl Thomas celou dobu snadno pozorovat. Thom si uvědomoval, že ho ten černovlásek přitahuje daleko víc, než kdy jaká holka. Nemohl od něj odtrhnout pohled a bylo mu jasné, že už dlouho nevydrží předstírat, že k němu nic necítí. Ví vůbec, jak je krásný?
,,...A tady máme ten přehled škodlivých oxidů síry a dusíku... Oxid siřičitý, sírový, dusný a dusičitý a dusnatý... Takže by to už asi mělo bejt hotový." Když Luke dovykládal poslední informace, bylo už pozdě. Za oknem se stmívalo. Stočil svůj pohled od monitoru na Thomase. Všiml si, že ho opět pozoruje a rozpačitě uhnul pohledem dolu.
,,Jo, super." přitakal roztržitě Thom, přičemž nespouštěl svůj pohled z menšího chlapce.
,,Nemyslíš, že bychom tam měli ještě něco přidat?" zeptal se Luke váhavě.
Thomas zavrtěl hlavou
,,Ne, takhle je to dobrý."
,,Tak... Já už asi půjdu." řekl trochu nervózně Luke a zvedl se ze židle.
Thom taky vstal a tiše řekl:
,,Počkej."
Černovlásek se na něj tázavě podíval a vyčkával, co po něm Strong chce. Ten ale neodpovídal. Jenom na Lukea hleděl jako v transu. Ne, déle už čekat nemůže. Už se jen nečině dívat do těch nádherných zářivě modrých očí, nedokáže sledovat ty růžové rty a nedokáže se držet dál od toho úžasného stvoření.
Aniž by přemýšlel nad tím, co dělá, udělal krok dopředu směrem k menšímu chlapci. Ten se zatvářil ještě nejistěji, než před chvílí a pomalu ucouvnul. Další krok. Luke začínal vypadat trochu vyděšeně.
,,Tho-... Thomasi?" Pípl tiše.
Thom se neubránil mírnému pousmání. Ten kluk vypadal tak sladce a tak nevinně. Jak se červenal, jeho oči poplašeně těkaly po místnosti, roztomile koktal a aniž si to uvědomoval se nechával pomalu zatlačovat ke zdi.
Thomas udělal další krok. Luke znovu couvnul. A ještě jednou. V tu chvíli ale černovlásek narazil zády na stěnu. Dítil se v pasti. Zděšeně se rozhlédl a pak znovu obrátil svůj pohled k většímu chlapci. Ten byl teď ještě blíž, jejich těla se téměř dotýkala. Thomas zvedl ruce a přitiskl ty Lukeovy ke zdi, tak, aby se nemohl bránit.
,,Co... Co to dě-... děláš?" Zeptal se menší chlapec vyděšeně.
Thomovy rty se samovolně roztáhly do širokého úsměvu. Zahleděl se do těch nádherných očí, které ho nyní pozorovaly se strachem smíšeným s čímsi nepojmenovatelným... Možná to byla touha, nebo spokojenost...
Thomas už teď na nic víc nečekal. Sklonil se k menšímu chlapci a něžně se otřel svými rty o ty jeho. Byly přesně tak hebké a měkké, jako si je představoval. Jemně po nich přejížděl jazykem. Luke slastně vydechl, přičemž trochu pootevřel svá ústa. A Thom toho hned využil. Vklouzl jazýčkem dovnitř a přejel jím po černovláskově horním patře, potom se přesunul k dolnímu rtu. Chvíli ho něžně okusoval, poté se znovu pohnul svými rty proti těm Lukeovým. Vkládal do polibku všechny své city a snažil se o tu největší něhu, jakou dokáže.
Nyní Thomas povolil stisk svých rukou. Nebyl si jistý, jestli je to, co dělá správné, tak usoudil, že by měl Lukeovi možnost se bránit, v případě, že by se mu to nelíbilo. Ten ale rozhodně nehodlal této možnosti využít. Užíval si Thomovy dotyky. Sice nechápal, o co tady onomu chlapci jde, ale tohle bylo přesně to, po čem už několik let toužil. A to bylo teď nejdůležitější. Už nedokázal racionálně uvažovat. Záleželo mu už jen na tom, co se děje teď a víc už ho nezajímalo.
To, že se Luke nebránil Thomovi dodalo odvahu. Zvedl ruku, pomalu stáhl Tristeovi kapuci a zajel mi rukou do hustých černých vlasů. Něžně ho hladil ve vlasech, přičemž ho dál líbal na rty. Znovu svým jazykem vklouznul do Lukeových úst a začal je jemně prozkoumávat. Luke zavzdychal a konečně začal spolupracovat. Váhavě přejel svým jazýčkem po tom Thomově. Většímu chlapci přeběhl mráz po zádech a celým tělem se mu rozšířilo příjemné chvění. Napadlo ho, jestli to nepřehání. Chtěl se odtáhnout, ale v tu chvíli ho objaly kolem krku černovláskovy ruce, jejichž sevření mu to nedovolovalo.
Luke se nejistě dotkl svým jazykem Thomových rtů. Ten odpověděl tím, že se znovu měkce otřel o jeho rty a přejel svým jazykem po tom černovláskově, přičemž ho objal paží kolem pasu a přitáhl si ho blíž k sobě. Oba tiše zasténali. Něžně líbal ústa menšího chlapce, tiskl to drobné tělíčko k sobě a připadalo mu, že už v životě nechce dělat nic jiného.
Po chvíli se však musel odtáhnout. Jeho pohled se setkal s tím Lukeovým, který byl nyní nějak zářivější, toužebnější a v jeho očích se odráželo zmatení a tichá prosba. Jeho tváře byly zarudlé, rty napuchlé od líbání a svůdně pootevřené. Rozcuchané vlasy mu trčely na všechny strany. Vypadal neodolatelně.
,,Miluju tě, Luke." řekl Thomas tiše.
,,C... Co?" vykoktal nechápavě černovlásek a upíral svůj pohled přímo do Thomovy tváře.
,,Miluju tě."
Luke se zachvěl.
,,Vážně?"
,,Ano." odpověděl Thom a znovu jemně políbil Lukea.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Myslíte, že je moje povídka I'm here waiting hodně trapná, nebo jenom trochu?

Hodně. 25% (8)
Jenom trochu. 75% (24)

Komentáře

1 Erista Erista | Web | 26. dubna 2012 v 16:44 | Reagovat

Wau, já, já nemám slov... mno... nezdá se ti Thom troku závislý na Lukeovi? ;), ale jinak fakt dobré :D

2 Loki Loki | Web | 26. dubna 2012 v 17:34 | Reagovat

Wow!!Úžasné!Ve psaní jsi opravdu dobrá.Já bych se yaoi nikdy neodvážila napsat :-)

3 Pal Pal | Web | 27. dubna 2012 v 21:34 | Reagovat

Yaaaaay! 8D
*jde číst*
Nó, dneska mám mozkové buňky dosti unavené, ale zítra tu budeš mít komentář plný podpory a zbožňování! 8DD

4 Pal Pal | Web | 29. dubna 2012 v 20:11 | Reagovat

Yaaaay podruhé! 8D
Téda, musím říct, že bych nečekala, že to takhle rychle skončí, ale... nevermind. :'D Je fajn, že se dali dohromady. : )
A rozhodně doufám, že po téhle kapitolw to zase na měsíc nezaskeneš. XD *už se těší*
Máš můj obdiv, že dokážeš psát takové-ty-části seriózně (já dokážu psát jen recesi na porno xD), to bych nedala. 8D

Uá... Pokračování bude brzo, viď? :'D

5 Ynne Ynne | Web | 11. května 2012 v 13:56 | Reagovat

Ehm, to teda výmluva není, já obvykle neobědvám nic! xD ... No nic, no nic. :D

To bylo do-ko-na-lé! xD Sice asi nikdo nečekal, že na to půjdou takhle rychle, ale musím říct, že mi to vůbec nevadí. :'D  Taky doufám, že další část přibude brzo ... ??

6 El-chan El-chan | Web | 29. července 2012 v 0:19 | Reagovat

Neviem sa od toho odtrhnut >w< je to niečo krasne...dlho som nečitala niečo tak prepracovane Q3Q

7 Zakuro Zakuro | E-mail | 21. srpna 2014 v 2:16 | Reagovat

To je...sladkéé :D Kawaii a nevím co říct :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama