Zachraň mě - 1. kapitola

26. září 2012 v 16:10 | Černá Kočka |  Zachraň mě
Zdar, zdar, mí drazí.
Tak jsem zase jednou přišla se vám ohlásit, abyste si nemysleli, že jsem chcípla, což by vás však jistě a bezpochyby potěšilo xD
Popravdě řečeno, jsem se tu na to vysrala :D No, né úplně, napsala jsem jednu jednorázovku, kterou jsem tu chtěla zveřejnit, jenže pak jsem usoudila, že nedává smysl a je postižená xD (v čemž mě podpořila moje kámoška, který jsem to dala přečíst a ona prohlásila, že to naprosto nechápe xD Tak to mě potěšilo, jakó :D)
Takže sem dávám první kapitolku Zachraň mě, kterou jsem měla už asi tak měsíc napsanou ve Wordu xD Mě osobně se nijak výrazně nelíbí, myslím, že se mi moc nepovedla xD Taky mi přijde, že to příšerně ženu, ale znáte mě a moje okecávání :D Prostě to nějak nezvládám :D
Jinak mám novou klávesnici, protože do tý starý jsem vylila mámino kafe xD Ale byla to její vina, nemá cpát svý kafe na můj stůl! xD No, každopádně, tahle nová je taková normálnější, protože tamto byla taková stará sračka, ale měla jsem jí radši, protože jsem na ní byla zvyklá, právě na ní jsem se naučila psát všema deseti a navíc měla takovej pěknej zvuk xD
Takže takhle. Ale to je jedno, tady už máte tu povídku, abych se moc nerozkecala.
Btw.: Nevím, jestli je to dobrá, nebo špatná zpráva, ale asi byste měli vědět, že další díl I'm here waiting je už in progress xD Pracuju na tom.


1. kapitola
John se znuděně povaluje na pohovce stojící naproti velké širokoúhlé televizi zavěšené na zdi a ovladačem přepíná z jednoho programu na druhý. Nemá co na práci. Nebo spíš naopak - má toho na práci až moc. Měl by se jít učit matematiku a společenské vědy, jít psát seminárku z ekonomiky, nebo si vyhledat nějaké informace na účetní bankovnictví. Ale jemu se příšerně nechce. Přece jen, má na to všechno ještě pár dní. Tak proč spěchat, co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a máš dva dny volna.
V televizi právě běží večerní zprávy. John je sotva vnímá, ale jen to mu stačí, aby jej to znechutilo a vypnul je. Samé skvěle "pozitivní" informace - korupce v politice, únos dvou malých dětí, útěk nebezpečného psychopata z blázince, vražda starší ženy, povodně v jižní Americe a hromadná dopravní nehoda na dálnici. Dnešní svět je plný zla.
Zvedne se z pohovky, a vydá se směrem do kuchyně dát si něco k večeři. Otevře lednici, chvíli před ní nejistě přešlapuje a nakonec vytáhne mraženou pizzu, kterou dá do mikrovlnné trouby. Samozřejmě by si mohl dovolit si objednat jídlo z nějaké luxusní restaurace, jeho otec, který je velice bohatý na něm rozhodně nešetří, konec konců mu koupil tenhle obrovský byt i veškeré vybavení do něj. Ale John se rozhodl, že od teď bude žít jako běžný, nebo spíš chudší vysokoškolák - bude se snažit co nejvíce šetřit peníze, do školy jezdit především hromadnou dopravou a jídlo i oblečení kupovat spíše levnější. Baví ho to. Protože co je to za život, když hned může mít všechno, co chce hned a zadarmo? Chce také něco dokázat sám a něco pro to udělat.
Mikrovlnka zapípá a John z ní zamyšleně vytáhne pizzu a posadí se k jídelnímu stolu, který je na to, že tu žije sám až moc velký.
Pustí se do jídla, zatímco nepřítomně hledí z okna. Vážně by měl měl udělat nějaké ty úkoly do školy. Navíc nemá stejně nic na práci.
Sní poslední kousek pizzy, povzdechne si a vydá se do své pracovny dělat konečně nějakou užitečnou práci.

***

Venku fouká chladný podzimní vítr. John se otřese a přitáhne si límec blíž ke krku, když se mu zima snaží dostat pod kabát a přidá do kroku. Už aby byl doma v teple.
Dnes je vážně neskutečně chladno a začíná být dosti šero. A to je teprve říjen. John si ani nechce představovat, jak bude v prosinci. Nediví se, že je na ulici tak málo lidí, kdyby mohl, tak by taky zůstal doma, pomyslí si otráveně John. Je ve špatné náladě. Navíc má celou cestu z autobusové zastávky pocit, jako kdyby jej někdo pozoroval. Vlastně ani ne pozoroval, doslova jej propaloval pohledem, visel očima na každém jeho pohybu a neustále se za ním plížil. Dost ho to znervózňuje, dokonce si i několikrát byl jistý, že koutkem oka zahlédl nějaký pohyb, nebo slyšel zvuk tichého kroku, ale když se ohlédne, nikoho nevidí.
Opět zrychlí chůzi. Začíná mít vážné obavy. Nikdy se nijak moc nebál přepadení, ale teď... Musí si přiznat, že mu tahle situace opravdu nahání hrůzu. Asi vážně začíná být paranoidní. Panikaří jen kvůli tomu, že jej někdo sleduje. A dokonce ani to neví jistě. Jenom má takový pocit. To asi není normální.
Ošije se, když za sebou znovu vycítí pohyb. Nechce se znovu ohlížet, už ne. Potenciální pronásledovatel nesmí vidět jeho strach. Ale tělo zareaguje samo, prudce se otočí a pohlédne dozadu v očekávání, že opět nespatří vůbec nic, jen prázdnou ulici.
Proto málem nahlas vyjekne, když uvidí celkem blízko u velkého stromu postavu zahalenou ve tmě. V tu chvíli osoba zvedne oči a zaleskne se jí v nich světlo z nedaleké lampy. Ty oči vypadají... Tak nebezpečně. Okraje duhovek jsou zelené, směrem doprostřed k zornicím přecházejí přes čokoládově hnědou v sytě oranžovou. John se otřese. Ten mrazivě chladný pohled s jakýmsi náznakem dravosti, přesně stejný způsob, jakým se dívá hladová šelma na svou bezbrannou kořist... Nelíbí se mu to. Vůbec se mu to nelíbí.
John stočí svůj pohled dolu, přejede celou postavu pohledem, podle šířky ramen pozná, že se jedná o muže. Ale je malý. Může měřit jen něco málo přes sto šedesát centimetrů. A je mu něčím hrozně povědomý. Má pocit, že jej už někde viděl. A to celkem nedávno. Ale než si stihne uvědomit kde, osoba zmizí.
John nechápavě zamrká. Kam se ten člověk vypařil? Pořádně se podívá na místo, kde stál a má chuť si dát facku. No jasně, zašel za roh paneláku, u kterého stojí ten strom. Nejistě přešlápne. Má se vydat za ním? Pociťuje jakousi zvláštní zvědavost, která mu přikazuje, aby se za tím mužem hned vydal a dostihl ho, jako kdyby jej k němu cosi táhlo, ale zároveň má strach. Z toho člověka vyzařovalo něco zvláštního, zlověstného, co našeptávalo Johnovi, aby před ním utekl, nejlépe spoustu kilometrů daleko, schoval se a v životě se k němu nepřiblížil. Je na něm něco nenormálního a nebezpečného, co se vymyká Johnovu chápání.
Vrhne ještě jeden podezřívavý pohled směrem, kde ta osoba zmizela a vydá se směrem k sobě domů. Nebude nic riskovat. Instinkt mu napovídá jasně. Tomu člověku by se měl vyhýbat širokým obloukem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 J.A, Miss Madness J.A, Miss Madness | Web | 27. září 2012 v 21:47 | Reagovat

Hééj, neurážej sama sebe! Vždyť je to dobrý! Mě se to líbí ;3 Ale jediné bych vytkla; moc často se ve větách opakuje John, zkus tam dát něco jiného, např. Blonďák, kluk, chlapec a tak dále...
Doufám, že mě chápeš :D
Bude to yaoi??? :3 :D :3

2 Loki Loki | Web | 2. října 2012 v 17:14 | Reagovat

Doháje!Měl jít za ním,měl jít za ním!Ale popravdě,já bych taky šla spíš domů :-) Já už chci pokračování!

3 Bara-chan Bara-chan | Web | 1. února 2013 v 19:13 | Reagovat

Viděla jsem úvod a prolog k povídce na s-ai :) a povídka vypadá moc dobře :) Hned jdu číst dál, moc mě zajímá, jak to bude pokračovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama