Říjen 2012

Reality is croocked monochrome paradox.

10. října 2012 v 16:51 | Černá Kočka |  Černá Kočka a její bezvýznamné tlachání...
Zdar, zdar, mí krásní, milí, hodní, chytří a věrní přátelé,
tož jsem se vám dlouho neozvala, nezdá se vám? Celej tejden. Poslední dobou jsem totiž dost zaneprázdněná, všechno možný se mi hromadí (bez dvojsmyslů :D), nemám čas absolutně na nic, na blog mám možnost něco napsat maximálně tak ve středu a už dost dlouho jsem nepsala deníčkovej článek, jak tak čumim. No, s tím, že se mi všechno hromadí má taky dost společnýho to, že se mi všechno plete do sebe a ve výsledku si pořádně nepamatuju, co všechno se dělo xD Ale já vím, že vás to zas tak moc nezarmoutí, neboť dozvídat se podrobnosti z mého života (který radši ani vědět nechcete :D) není zrovna to pravý ořechový, jak se říká xD Ale to je jedno, stejně vás opět půjdu obtěžovat svejma žvástama. Ale jak už jsem říkala, nic si nepamatuju, takže článek nejspíš bude hodně krátkej, možná nejkratší v historii tohohle blogu... Schválně, přihlaste se vy, co mi tuhle větu věříte! *počítá... A napočítá přesně nulu* Ale myslím, že tentokrát mám fakt pravdu :D. Tak uvidíme.
Směle do toho xD
Btw.: Jo a ještě jen tak mimochodem k tomu nadpisu - absolutně jsem nevěděla, co tam napsat, tak jsem použila tuhle větu z jedný písničky od The Gazette (přiznám se vám, že absolutně nemám tušení, která písnička to je :D) a znamená to "Realita je pokřivený černobílý paradox," kdyby někdo z vás neuměl anglicky.

I'm here waiting - 10. kapitola

3. října 2012 v 18:02 | Černá Kočka |  I'm here waiting
Zdar, zdar, hodní, milí, překrásní a úžasní přátelé,
tak jsem se rozhodla, že je nejspíš už na čase se pustit do další kapitoly I'm here waiting, konec konců od tý doby, co jsem psala devátou uplynuly už přibližně tři měsíce *já nic*, takže... No, hehe.
Prostě se pokusím to začít psát, ale pravděpodobně ji dopíšu až za další měsíc, takže... É... No to je jedno. A necházejte po mě ty shnilý rajčata! xD
Jinak, řeknu vám... Pamatujete si, jak jsem u osmý kapitoly psala, že mi Thomas začíná čím dál tím víc připomínat typickýho Yesunga v SJ fanfictions? Asi ne, co? xD Hehe... V tomhle díle mi zase začíná připomínat Zhoumiho, heh xD Mám pocit, že jsem jeho povahu příšerně nepropracovala, ale co teď nadělám, můžu se spokojit leda tak s tím, že si řeknu, že to příště udělám líp :D
Jinak se tahle povídka už pomalu, ale jistě chýlí ke konci... A myslím, že je čím dál tím šílenější, stává se z ní taková podivná polovážná komedie, některý scénky mi dokonce trochu začínaj připomínat Úžasnou zeměplochu xD Pravděpodobně mi nějak hrabe z veškerý tý veselý návykový hudby, takže... To dopadá dost katastrofálně a já už jen čekám, kdy zpozarohu vyskočí Billie Joe Armstrong s marihuanou a to jak v povídce, tak i v realitě xD
A taky ještě něco... Hehe... Možná vás potěším a možná taky ne xD Rozhodla jsem se, že budu psát ke svejm literárním dílům věnování a začnu s tím hned teď xD
Nuže, komu věnuju tuhle kapitolku? Především Loki, protože je zlatíčko a pořád u mě čte a komentuje články (i když jsem já hajzl a nikdy se kvůli svý lenosti nedokopu k tomu, abych jí taky napsala komentář... Ber tohle věnování jako omluvu :D) a její podpora mě vždycky pomůže při psaní dalších kapitol, pak taky věnování patří Eristě, protože patří mezi to málo stálejch čtenářů týhle povídky a moc si vážím jejích komentářů. A poslední věnování patří mojí starší sestřičce Eveely za "psychickou podporu a dokopávání" (což zahrnuje i ty výhružky smrtí xD) a protože je vždy můj věrnej kumpán xD
No a samozřejmě kapitolku taky věnuju všem, kdo si ji přečtou, takže si toho važte xD