Vánoční jednorázovka II./II

24. prosince 2012 v 11:30 | Černá Kočka |  Jednodílné yaoi povídky
Tak tak. Máme tu pokračování mé slavné jednorázovky podle zadání (viz minulý článek).
Přiznám se vám, byla jsem to nucena udělat kratší a nacpat tam daleko míň scének, než jsem měla původně v úmyslu, jinak bych to prostě nesecpala ani do pěti dílů xD Jo a taky vůbec nevim, jestli to dává smysl, psala jsem to dost narychlo a bez přemejšlení. Kdybyste tam našli nějaký kraviny, tak mi řekněte xD
A kdybych už dneska nestihla nic napsat na blog... Tak veselý Vánoce vám přeju :D Ale myslím, že to ještě stihnu, mám v plánu napsat speciální článek s vánočním přáním, abych měla víc článků v archívu, víte co xD (jo jo, jsem to ale malá děvka xD)


,,No ták, Dave, už to neni vtipný!" vzteká se malý černovlásek, ,,Vrať mi ten ovladač! Já se chci dívat na Popelku!"
Větší kluk se ušklíbne. To tak. Ne, ten ovladač mu nevrátí ani náhodou.
,,Můžeš si za to sám. Tohle je pomsta. Neměl jsi mi sežrat to cukroví."
Charles propaluje většího kluka vražedným pohledem. David se trochu otřese. Vypadá trochu strašidelně, skoro čeká, že se po něm každou chvíli vrhne, prokousne mu krk a pak nad jeho tělem udělá nějaký starodávný rituál, při kterém mu uřeže končetiny, nebo se vykoupe v jeho krvi.
,,Davide. Vrať. Mi. Ten. Ovladač. Nebo. Tě. Praštim. Tyčí. A. Pak. Tě. Svážu. A. Schovám. Do. Sklepa. A. Nikdo. Tě. Nikdy. Nenajde. ROZUMĚLS?!"
Daveův úšklebek se ještě víc rozšíří. Nakloní se k černovláskovi přes pohovku, rukou mu rozcuchá vlasy jako malému dítěti a řekne:
,,Charlie, můj malý, milovaný kamaráde. Možná to pro tebe bude novinka, ale my nemáme sklep."
K Davidově údivu se tvář menšího chlapce rozzáří nadšením.
,,No právě. Proto tě tam taky nikdo nebude hledat." vyloží kamarádovi svůj geniální plán.
Větší kluk v tu chvíli neví, jestli se má smát, brečet, nebo do něčeho začít mlátit hlavou. Nakonec protočí oči a podá Charlesovi ovladač.
,,Tady ho máš, ty malý tele."
Menší kluk vítězoslavně vyskočí, mává ovladačem nad hlavou a začne po pokoji tancovat rituální indiánský tanec a vydávat u toho podivné pazvuky. David se rozhodne, že se pro jistotu vzdálí. Ještě chvíli v přítomnosti tohohle šíleného polokřováckého šílence a mohlo by se stát, že by se nakazil, pak by společně podpálili dům a řekli by něco ve stylu, že si chtěli k večeři uvařit pštrosí vejce.
Potřese hlavou, zvedne se z pohovky a zamíří pryč z obýváku.

-***-

O půl hodiny později sedí Dave v pokoji, který sdílí s Lennym na své posteli, pobrukuje si melodii "Vánoce jsou svátky klidu" a listuje starou učebnicí fyziky. Byla mu dobrým přítelem v dobrém i ve zlém, tedy hlavně v tom zlém, když ji měl při písemce otevřenou v lavici a opisoval z ní výsledky, proto je mu teď trochu líto, že se s ní bude muset rozloučit. Ale přece jen, je už na čase, aby se někdo další poučil z její moudrosti, kterou je nutno šířit po světě dál... A navíc nemá žádný jiný dárek pro svoje spolubydlící. Jo, možná že tohle bude ten hlavní důvod.
Prudce sebou trhne, když uslyší, jak se otevřely dveře, učebnice mu vypadne z rukou, vzhlédne a urychleně zmlkne. Ve dveřích stojí růžovovlásek a ve tváří se poněkud rozzuřeně. Ale to on většinou, takže si z toho David nemusí nic dělat, no ne? Ale ono je poněkud těžké se nerozklepat strachy, když na vás vražedně kouká psychopat s pronikavě zelenýma očima a růžovými vlasy.
,,Heheh... Ahojky, Lenny, kámo..." nervózně se podrbe ve vlasech, ,,Vadí ti, že jsem si zpíval? Vyrušil jsem tě tím v nějaké tvojí bezpochyby velice důležité činnosti? Chceš mě zabít, nebo znásilnit, nebo obojí a pak zakopat v lese...?"
Lenny pokrčí rameny.
,,Ne, nic z toho. Jenom mě sere, že venku padaj ty bílý sračky, zejtra bude všechno namrzlý jak svině a všichni se tu chovaj jak zhulený."
David se uvolní, když slyší, že se ho jeho kamarád nechystá zabít, ale pak se trochu nervózně zahihňá. Tím, že se tu všichni chovaj jak zhulený asi narážel na něj, což...? Eheh... No, tak si to snad s tím vražděním ještě nerozmyslí. Ale snad by nemusel. Přece jen, Vánoce jsou svátky klidu, tra la la la la, lalalala-...
Dave se prudce zarazí, když zjistí, že si začal zpívat nahlas. Omluvně se usměje a řekne:
,,Pořád mě nechceš zabít?"
Ale růžovovlásek momentálně nevypadá, že by se chystal k vraždě. Spíš si druhého kluka prohlíží zkoumavým pohledem, tak pronikavým, že má David pocit, že mu vidí až do žaludku. Nejsitě se ošije. Je to nepříjemné.
Lenny udělá pár kroků směrem k Daveově posteli, potom se posadí vedle něj, tak blízko, že se skoro dotýkají. Větší kluk sebou vylekaně trhne. Růžovovlásek mu pohlédne zpříma do tváře, zahledí se do jeho očí.
,,Dave, můžu se tě na něco zeptat, vole?"
Jeho kamarád se nezmůže na nic jiného, než jen přikývnutí.
,,Proč si, kurva, vždycky všichni myslej, že je chci zabít?"
David už dnes podruhé přemýšlí, jestli má brečet, smát se, nebo začít mlátit hlavou do nejbližší věci v okolí.
,,Děláš si srandu, nebo chceš říct, že to vážně nechápeš?"
Lenny se tváří zcela vážně.
,,Nedělám si prdel, fakt to nechápu. Proč? Čím jsem se o to zasloužil?" ke konci otázky se mu trochu zlomí hlas. Větší kluk překvapeně zamrká. Co se to děje? Jeho kamarád se dneska chová fakt divně.
,,No, zaprvé se skoro pořád tváříš, jako když chceš někoho zabít. Zadruhé, zbytek času se vážně pokoušíš někoho zabít. A zatřetí, mluvíš dost sprostě, citlivější člověk by před tebou utekl jen jak by tě slyšel." odpoví mu Dave upřímně.
Růžovovlasý chlapec vypadá, že se brzy rozbrečí. Rty se mu chvějí a oči lesknou slzami. Tohle je už vážně zatraceně divný, pomyslí si David.
,,Víš..." Lenny vzlykne, ,,Myslel jsem, že když si obarvim vlasy na tu zasranou růžovou... Že... Že třeba budu vypadat roztomile... A lidi se mě nebudou bát..."
Větší chlapec už překvapením zapomene dýchat. Co... Cože?
,,Ty sis obarvil vlasy, jenom abys vypadal roztomile a ostatní si nemysleli, že je chceš zabít...?"
K Davidovu ještě většímu překvapení se menší kluk začervená a sklopí pohled. Sakra, tohle není Lenny, někdo ho musel vyměnit. Lenny nebrečí, není milý, chce aby se ho lidi báli a vůbec není tak úžasně roztomilý, jako je právě teď tenhle kluk, když se červená a stydlivě klopí oči k zemi... Cože?! Dave se zarazí. Na co to myslí? Lenny zjevně není jediný, kdo se tu dneska chová divně...
,,No... Nebylo to jenom kvůli tomu..." řekne po kratší odmlce růžovovlásek tiše, zatímco větší chlapec nevěří vlastním uším. To je poprvé, co od Lennyho slyšel větu, ve které nebylo aspoň jedno sprosté slovo. A navíc by ho vážně zajímalo, jaký další důvod mohl být tak závažný, aby toho kluka donutil obarvit si vlasy na růžovo.
,,A kvůli čemu teda?"
Menší kluk vzhlédne a znovu se Daveovi zahledí do očí.
,,To... To ti nemůžu říct."
David čím dál tím víc přestává chápat, co se to tady děje.
,,Proč ne?"
Růžovovlásek si povzdechne a prudce zavrtí hlavou.
,,Protože to prostě nejde."
,,No ták, Lenny, mě můžeš říct všechno... Řekni mi, jak dlouho se známe? Pět, šest let? Tak dlouho už jsme přátelé. Myslím, že bys mi už měl věřit." větší kluk se snaží svého kamaráda přemluvit.
Růžovovlásek skloní hlavu k zemi a prudce vydechne.
,,Dobře... Řeknu ti to. Ale musíš mi slíbit, že ať si o tom budeš myslet cokoli... Že se na mě nevykašleš... A že zůstaneme přátelé... Jo?"
,,Slibuju." řekne David, který je čím dál zmatenější ze směru, kterým se tenhle rozhovor ubírá. Tohle fakt není normální. On si tu vážným tónem povídá s Lennym. S Lennym, který je podivný šílenec, ale i přesto je hrozně hezký a sladký, jako nějaké malé roztomilé zvířátko...
,,Víš... Já jsem chtěl... Chtěl jsem... Abys mě měl rád." menší kluk poslední slova skoro neslyšně zašeptá.
Dave nechápavě zamrká. Prosím?
,,Ale Lenny, vždyť já tě mám rád, jsi můj nejlepší přítel."
Růžovovlásek vzhlédne zpět ke tváři většího kluka, v očích má vepsanou zvláštní bolest a smutek.
,,Ty to pořád nechápeš, Dave... Nemyslel jsem 'mít rád' jen jako přátelé... Tak moc dlouho jsem doufal... A čekal... Že bys mě třeba mohl milovat tak, jako já tebe..." na konci věty vzlykne. Ramena se mu chvějí potlačovaným pláčem a z očí mu vytékají dva pramínky slz.
David vytřeští oči a překvapeně zalapá po dechu. Tak takhle to Lenny myslel? Zatraceně... Jak mohl být tak slepý, proč to nemohl pochopit dřív? Ten malý chudáček musel tolik trpět jen kvůli tomu, že si Dave nebyl schopný správně vyložit všechny ty jeho signály a nikdy nesebral odvahu, aby mu řekl pravdu...
Aniž přemýšlí nad tím, co dělá, natáhne ruce, omotá je kolem těla růžovovláska, který sebou leknutím cukne a prudce si ho přitáhne do pevné náruče, kde ho pevně sevře v objetí, tiskne si ho k hrudi, jak by to bylo naposledy, co se vidí. Drží menšího chlapce v náruči, něžně ho hladí po zádech a měkce ho políbí do růžových vlásků.
,,Lenny... Nikdy mě nenapadlo, že bys ke mně mohl cítit totéž, co já k tobě... Promiň mi to, omlouvám se, že jsem si toho nikdy nevšiml, a že jsem tě nechal čekat... Miluju tě."
Tentokrát je menší chlapec ten, kdo chvíli překvapením ani nemůže dýchat. Protože... Tohle je neskutečné. Jako ve snu.
,,Opravdu? Nelžeš...?"
David se sám pro sebe něžně pousměje.
,,Ne... Tobě bych nikdy nelhal..."
Lenny šťastně vydechne a spokojeně zaboří tvář do Davidova ramene. Je to tak příjemné, tak úžasné být s člověkem, kterého miluje a cítit jeho lásku.
,,Veselé Vánoce, Dave."

-***-

Charles se znuděně povaluje na pohovce v obýváku. Sice se mu asi před půlhodinou podařilo vymámit z Davida ovladač od televize, ale Popelka už skončila a teď už nedávaj nic zajímavého. Maximálně tak Růženku, ale tu Charlie nemá rád. Ne, je to ošklivá povídka. Růženka se tam totiž bodne do prstu o trn. Fuj, Charles se otřese už jen při tom pomyšlení. Nenávidí ostré předměty. Jsou nebezpečné... A ostré... A nebezpečné... A... Ostré.
,,Charlie, lásko?"
Volaný nadšeně vyskočí z pohovky, když zaslechne hlas svého přítele, ozývající se z kuchyně a hned se rozběhne za ním. Ve dveřích se málem srazí a Jack tak tak stihne udržet rovnováhu a podaří se mu nerozsypat čerstvě upečené cukroví, které nesl na talíři do jídelny.
,,Promiň, Jacku, omlouvám se, nestalo se ti nic?" optá se starostlivě černovlásek.
Větší kluk se na něj zářivě usměje.
,,Ne, jsem v pořádku. A co je hlavní - cukroví je taky," položí talíř na stůl, ,,Dáš si? Pekl jsem ho s láskou. Speciálně pro tebe."
Charlie nadšeně zapiští.
,,Samozřejmě, že si dám! Díky, Jacku!" popadne hned celou hrst sladkých rohlíčků, které si nacpe všechny najednou do pusy a pak je s nesmírně labužnickým výrazem rozžvýká.
Jack se jen usměje a zavrtí hlavou nad podivnými stravovacími návyky svého přítele. No jo, co nadělá, ten kluk byl vždycky zvláštní. On je někdo extra. A taky... Taky se chová jako malé dítě, pomyslí si, když Charlie vyběhne rychlostí světla z jídelny a křičí u toho něco o tom, že si jde hrát s Kápou.

-***-
Edie sedí v jídelně na židli a na klíně má Ricka, který se k němu spokojeně tiskne s očima přivřenýma, jako usínající koťátko. Hnědovlásek se šťastně usměje. Tohle budou naprosto úžasné Vánoce.
Z radostného rozjímání a ospalé spokojenosti je vyruší prudké otevření dveří a následně osoba, která nakráčí do místnosti.
,,Veselé Vánoce, kluci... Kde jsou ostatní?" zeptá se Jack, který právě přišel.
Edie i Rick pokrčí rameny.
,,Nevim. David a Lenny spolu určitě někde podpalují vánoční stromek, nebo něco v tom stylu. A kde je Charles, to bys měl vědět ty, no ne...?" řekne hnědovlásek.
,,Charlie si hraje s Kápou ve vaně na honěnou..." Jack se snaží ignorovat dvojsmysl, který právě vypustil z úst. Eheheh... Bez dvojsmyslu... Asi už mu začíná hrabat.
,,...S kým?!" otáží se oba dva kluci udiveně.
,,S naší štědrovečerní večeří, kterou nikdo z týhle bandy zženštilejch buzíků nebyl schopnej zabít!" vykřikne hystericky.
,,Rád bych tě upozornil, že do tý bandy buzíků patříš taky, vole." ozve se od dveří. Všichni tři kluci v jídelně prudce vzhlédnou.
,,Ahoj Dave, ahoj Lenny... Vy se... Objímáte?" zeptá se poněkud nechápavě Jack, který se dívá nejdřív na Davida, pak na Lennyho, pak zase na Davida a zase na Lennyho. Oba dva kluci stojící ve dveřích si čím dál tím víc začínají připadat, jako v reklamě na Schaumu.
,,Už tomu asi tak bude." odpoví Dave s mírným pokrčením ramen.
Jackovi zacuká obočí.
,,Vy spolu... Chodíte...? Odkdy...?" zeptá se zmateně, zatímco Edie a Rick se na sebe podívají a blonďáček nadšeně vyhrkne:
,,Nádhera, konečně vám to došlo, kluci! Já už jsem si myslel, že se fakt nikdy nedáte dohromady!"
,,COŽE?!" vykřiknou jednohlasně David s Lennym.
,,Už dlouho po sobě pokukujete, my vás viděli... Vám to došlo až teď?" řekne Edie.
,,VY JSTE TO VĚDĚLI A NIC JSTE NÁM NEŘEKLI?!" zařvou Dave i jeho přítel.
,,...Kluci... Co se to tu děje...?" ozve se zpoza dvou chlapců blokujících dveře.
Jackovo tvář se nadšeně rozzáří, hned jak uslyší hlas svého přítele.
,,Charlie, zlato, konečně jsi tu!"
,,...Myslím, že už je čas na štědrovečerní večeři, když jsme tu konečně všichni." prohlásí Edie.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 J.A, Miss Madness J.A, Miss Madness | Web | 24. prosince 2012 v 15:33 | Reagovat

*umřela smíchy, vykrvácením z nosu a kvůli smíšení emocí* Ve-veselé Vánoce...

2 Arkien Arkien | E-mail | Web | 25. prosince 2012 v 11:35 | Reagovat

Tleskám a klaním se ti, myslím, že bych ani nepohrdla další částí xD.

3 Loki Loki | Web | 28. prosince 2012 v 11:11 | Reagovat

"Chci se dívat na Popelku..." Bože,smála jsem se bez mezidechu asi pět minut!Pokud se kvůli tomu složím,máš mě na svědomí,je ti to jasný?! :-D Škoda,že už je konec *smutné štěněčí oči*

4 Sim Sim | Web | 18. ledna 2013 v 15:42 | Reagovat

Na to, že to neni můj styl, tak je to absolutně boží! :D Nemálo sem se u toho řezala smíchy, třeba konec jedničky s tm kapradím.. :D  a tady ten začátek.. :D vážně povedený! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama