Zachraň mě - 4. kapitola

4. ledna 2013 v 16:52 | Černá Kočka |  Zachraň mě
Tři a kousek, TŘI A KOUSEK!
Chápete to?! Tahle kapitolka má tři a kus stránky! Wohahaha! Jsem prostě dokonalá! Očekávám, že mě začnete urychleně uctívat! xD *padla*
Ehm. Takže teda jo. Zkusíme to nějak normálně.
Ahoj. Děkuji, že mě tu tak vřele vítáte. *klaní se*
Přicházím zde v tuto půlnoční hodinu (eheheheh... Ono je třičtvrtě na pět? xD), abych vás potěšila svým nejnovějším literárním výplodem a to jmenovitě dalším dílem Zachraň mě, na který jste se dozajista všichni hrozně těšili. (řekněte, že jo, vy zmrdi, dalo mi to takovou práci! xD)
Ták... Už to nebudu moc okecávat, nemám moc co dodat a navíc vám se to stejně nebude chtít číst, jenom dodám věnování.
Takže, myslím, že uhodnete předem. Věnuju to Loki a Miss Madness, protože jsou to dvě osoby, který o tuhle povídku nejvíc stojej a jsou prostě super, protože mě podporujou v psaní (ehm... Podpora... Když na mě někdo namíří bazukou... Lokiiiii!? xD) a díky nim jsem tuhle kapitolku konečně dotáhla do konce xD A ještě netradičně dodám jedno věnování, který tu ještě nebylo a to konkrétně pro Manami-chan, protože je zlatíčko a okomentovala mi předchozí kapitolku.^^ (začínám si připadat trochu sentimentálně xD).
Tak, to je vše. Užijte si kapitolu.
Btw.: Opět tradičně nevím, do jaký míry bude tohle literární dílo dávat smysl... Psala jsem to dost po kouskách a upřímně řečeno, už mi z toho začíná celkem hrabat xD

Btw2.: Dala jsem si předsevzetí... Chci každej tejden napsat alespoň jedej díl jedný povídky (nebo jednorázovku), tak se mi to snad podaří splnit xD (takže spíš ne :D)


4. kapitola
John se horlivě přehrabuje ve skříni, zatímco na sobě cítí upřený, ale přesto poněkud nezúčastněný pohled chlapce, který stále sedí tím svým zvláštním způsobem s jednou nohou pod sebou u jídelního stolu. Před sebou má hrneček od čaje, který si před chvílí vypil společně se starším klukem. Při té příležitosti se John znovu pokusil navázat rozhovor, nicméně... Nepodařilo se. Ten kluk zarytě mlčel dál, ať zkusil cokoli. No, nevadí. Tak snad jindy.
Nakloní se hlouběji do skříně, zatímco si odloží stranou na nižší komodu hromádku ručníků, pár triček a tepláky. Ale to co hledá pořád ne a ne se objevit...
,,Zatraceně... Někde to tu... Musí být..."
Couvne o krok od skříně a prudce se narovná. Pak se otočí na černovláska a začne ho pomalu zaplavovat lehký neklid, když uvidí, že se mladší kluk nepohnul ani o milimetr od doby, co John začal prohrabávat skříň. Nehybně sedí, v jeho tváři se neznačí jediná emoce a jen pozoruje staršího kluka. John se zachvěje, jak mu přejede mráz po zádech. Takhle ten kluk vypadá pěkně děsivě... V tuhle chvíli ho ani neudivuje, že byl předtím zavřený v blázinci a že po něm teď pátrají, protože působí vážně... Vyšinutě. Psychopatsky. Jo. A taky bezcitně. Kdyby se John před chvílí nestal svědkem toho, jak se ten chlapec doslova zhroutil a rozbrečel, tak by ani nevěřil, že má vůbec nějaké city.
S trhnutím se starší kluk probere ze zamyšlení. É... Co to chtěl? Jo, aha.
"Poslyš... Nechceš se jít vykoupat? Abys tu takhle nebyl v tomhle špinavým oblečení... A... No, ehm... A já ti půjčím něco svýho, jo?" řekne John a očekávajíc reakci hledí na černovláska. Jediného, čeho se dočká je opět pouze dvojité zamrkání.
Starší kluk si povzdechne a z hromádky, kterou si před chvilkou odložil na komodu vybere ručník, tričko a tepláky, které pak podá mladšímu chlapci.
"Koupelna jsou druhý dveře v chodbě. Mám tam nějaký šampony a sprchový gely, můžeš si půjčit co chceš."
Černovlásek opět dvakrát zamrká, vezme si od Johna oblečení a ručník a vydá se do koupelny. Starší kluk sleduje, jak zmizí v koupelně a zaklapnou za ním dveře, pak se znovu otočí ke skříni a pokračuje v hledání.
Po chvíli, když už téměř celou skříň obrátí vzhůru nohama konečně najde to, co hledal. Pousměje se. Že to ale trvalo. Možná by měl začít být pořádnější, sice nikdy nemíval problémy se svou poněkud nepořádnou povahou, ale časem by se mu to mohlo vymstít, jak se právě ukázalo.

-***-

John sedí na posteli ve svém pokoji a zamyšleně hledí z okna, za kterým už je vidět pouze tma, jen v dálce září pár světel pouličních lamp a aut projíždějících po silnici. Tahle čtvrť naštěstí není moc rušná, není tu žádný hluk, ani otravné neony, reklamy, či něco v tom stylu. Vlastně je to jedno z nejklidnějších míst, jaké se dá ve velkoměstě najít, proto se mu tu líbí. Když se rozhodl pronajmout si byt, mohl klidně mít nějaký v centru, kde je snadněji dostupná spousta obchodů, dopravních prostředků a služeb všeobecně. Ale... Ne, tady je to lepší. Má rád svůj klid a ticho.
John prudce vzhlédne, když uslyší, jak se otevřely dveře od koupelny. A v tu chvíli se mu naskytne naprosto dech beroucí pohled.
Černovlásek má na sobě Johnovo obyčejné bílé tričko, které mu je tak velké, skoro někam po kolena, tepláky stejně tak, jejich nohavice vláčí po zemi. Z mokrých vlasů mu na zem odkapávají kapky vody a kůži má ještě trochu zarudlou od horké koupele. Sakra, jak může být někdo tak neskutečně roztomilý? To prostě není možné, ne... John se přistihne, jak se jeho fantazie rozjíždí na plné obrátky a v mysli mu začínají vyskakovat všemožné představy... Ten malý roztomilý kluk v růžovém pyžámku se srdíčky... Nebo s kočičíma ušima a ocáskem... Nebo vyskakující z obrovského narozeninového dortu... Heheh... Ehehe... Starší kluk si protřepe hlavu, asi by měl přestat fantazírovat, nebo to vážně špatně dopadne. Ale když ono to prostě jinak nejde, pohled na to sladké stvoření k tomu doslova vybízí a nedává mu jinou možnost... Fajn, dost. Silou vůle potlačí představy, které se mu neodbytně snaží dostat do mysli a rozptylovat jeho pozornost. Musí se chovat normálně... A autoritativně.
"Pojď sem." kývne John na mladšího chlapce a poklepe rukou na postel vedle sebe.
Černovlásek pomalým krokem přijde ke staršímu klukovi, posadí se vedle něj a zpříma se podívá do jeho tváře. John se trochu otřese, jako pokaždé, když se na něj ten chlapec takhle dívá. Je z těchhle jeho pohledů nervózní, částečně ho děsí ta jejich prázdnota a flegmatismus, jako kdyby tomu klukovi už na ničem nezáleželo a jen apaticky sledoval dění kolem sebe...
Ale co Johna děsí ještě víc je to, že mu přijde, jako by ho k tomu klukovi něco táhlo. Něco silného, co se ho snaží donutit, aby se jej dotkl, pohladil ho, to něco, co ho nutí být v jeho blízkosti a tolik touží po jeho přítomnosti.
A starší kluk si připadá vážně divně, nemůže se rozhodnout, který z těchto pocitů vítězí, jestli ho ten chlapec spíš odpuzuje, nebo přitahuje.
"Ehm..," odkašle si John, "Je už docela pozdě... Takže bys možná mohl jít spát, já si ještě potřebuju zařídit pár věcí... Co ty na to?"
Dostane se mu chlapcovy typické reakce, zamrkání. Starší kluk už se nad tím ani nepozastavuje, už bere jako samozřejmost, že je to jistá forma kladné odpovědi. No co, zvyknout se dá na leccos.
Zhluboka se nadechne. Teď přichází ta těžší část.
"Dobře. Ale... Chci, abys věděl, že i když jsem si tě vzal sem k sobě domů, tak ti pořád nedůvěřuju. Bez urážky, ale u blázna nikdy nelze odhadnout, co udělá, dokonce to někdy nemůže určit ani on sám.."
John nejistě sleduje černovláska, čeká nějakou reakci, projev emocí - pochopení, vzteku, nebo dotčení... Cokoliv. Ale pořád nic. Rozhodne se radši pokračovat ve svém proslovu.
"Takže doufám, že pochopíš, že tě tu nemůžu jen tak nechat, abys sis tu mohl jen tak chodit po domě, protože bych se nerad zejtra probudil a zjistil, že jsi vyskočil z okna, nebo se v horším případě vůbec neprobudil, protože bych byl po smrti..."
Mladší chlapec z Johna nespouští pohled a když domluví, tak nakloní hlavu a dvakrát zamrká.
Starší kluk se nervózně ošije.
"Tak teda jo... Nastav ruku."
Černovlásek se zatváří zmateně, ale natáhne ruku směrem k Johnovi, kterému se trochu uleví. Konečně se mu podařilo od toho kluka získat nějakou normální lidskou reakci. Údiv. Sice to rozhodně tak dobré, jako kdyby mluvil, nebo třeba komunikoval nějakými výraznějšími gesty, než je mrkání, ale aspoň něco.
John jemně chytne menšího kluka za ruku, přitáhne si ji trochu blíž k sobě a kolem útlého kostnatého zápěstí mu začne uvazovat provaz, jehož druhý konec je přivázaný na noze od postele.
"Já vím, že je divný přivazovat tě takhle k posteli... Ale nic lepšího mě nenapadlo... Připadám si jak nějakej divnej úchyl. Myslíš si, že je to hodně úchylný?" mumlá John, zatímco utahuje uzel a vzhlédne k černovláskovu obličeji. Ten nic neříká, ale nevypadá, že by mu připadalo nějak moc podivné přivazovat hosty k noze od postele.
Starší kluk se odtáhne a řekne:
"Tak... Ten provaz máš akorát tak dlouhej na to, abys mohl jít na záchod... Takže, jestli já půjdu a nechám tě tu spát, kdybys něco potřeboval, tak na mě zakřič...," John se zarazí, když se na tváři menšího chlapce zjeví široký úšklebek a uvědomí si, co právě řekl, "No dobře, ty asi nezakřičíš, no... Můžeš dělat nějakej randál, třeba mlátit dveřma, nebo tak něco. Ale přiměřeně, nerad bych, abys mi tu něco roztřískal, nebo aby mě sem přišli seřvat sousedi..." dodá starší kluk a pousměje se.
Pak natáhne ruku k mladšímu chlapci pohladí ho po vlasech, než vstane a vydá se ke dveřím pokoje, zatímco na sobě cítí černovláskův upřený pohled.
"Dobrou noc." popřeje klukovi, když se naposledy otočí do místnosti a podívá se na něj.
-***-

John sedí na pohovce v obýváku s notebookem na klíně. Rozhodl se, že si o tom klukovi zjistí nějaké informace, což by nemusel být problém, vzhledem k tomu, že je hledanou osobou, o které vysílali i v televizi.
Otevře si v internetovém prohlížeči stránku se zprávami a projíždí je směrem dolů od nejnovější ke starším. Má štěstí, na to co hledal narazí celkem brzy.
Článek má nadpis "Z psychiatrické léčebny v Quertownu unikl nebezpečný psychopat"
John se narovná a pustí se do čtení.
"V noci ze 14. na 15. října se podařilo jednomu z pacientů Quertownské psychiatrické léčebny dostat na svobodu. Felix Werid (18), který uprchl včera v noci je nebezpečný jak sám sobě, tak i svému okolí, proto po něm bylo okamžitě vyhlášeno pátrání.
Werid pravděpodobně není při smyslech, nekomunikuje, je téměř jisté, že ani pořádně nevnímá okolí a občas mívá záchvaty agresivity, proto není vyloučeno, že se pokusí někoho napadnout.
V době svého útěku měl na sobě bílé nemocniční oblečení. V případě, že byste ho potkali, nebo o něm získali jakékoli informace, kontaktujte prosím policii, nebo psychiatrickou léčebnu v Quertownu."
Článek byl doplněn fotkou uprchlíka z blázince a adresami a telefonními čísly, na které se má čtenář obrátit v případě, že by narazil na hledanou osobu.
Když John dočte, začne si v hlavě probírat všechna fakta, která se právě dozvěděl. Už zná jméno toho chlapce. Felix Werid. Felix. Chvíli si to jméno v duchu opakuje, přemýšlí, jestli se mu k tomu klukovi hodí. No, neví. Předtím totiž nepřemýšlel nad tím, jak by se mohl jmenovat, proto ani neví co čekal.
Ale věc, která v článku Johna nejvíc zarazila je Felixův věk. Osmnáct let? Vypadá mnohem mladší. Hádal by mu maximálně patnáct. Možná za to může ta výška. Je dost nízký. A nebo to bude tím, že v obličeji vypadá trochu dětsky, ty velké oči, jemná pleť a plné rty... To bude asi ono.
Pokud jde o informace o chlapcově psychickém stavu, nedozvěděl se John nic nového. Možná leda tak to, že jsou ti doktoři z blázince přesvědčeni o tom, že Felix nevnímá okolí. Buď s nimi odmítal komunikovat, nebo přehlédli to jeho mrkání.
John zabloudí pohledem k fotce. Je celkem aktuální, Felix na ní vypadá podobně jako teď, akorát má učesané vlasy, má na sobě bílé oblečení z psychiatrické léčebny a nepřítomný pohled upírá skrz foťák kamsi do dálky. Působí trochu jako porcelánová panenka - krásná a roztomilá, ale přitom děsivě nehybná a její pohled je nepřirozeně prázdný. Jo, přesně takhle na Johna Felix působí i v reálu, když se na něj dívá tím svým znervózňujícím pohledem.
Zaklapne notebook a protáhne se. Tuhle noc bude spát na pohovce v obýváku, protože u sebe v pokoji nechal svého hosta. Už dlouho nespal na pohovce. A právě teď nastává čas si to zase jednou zopakovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Loki Loki | Web | 4. ledna 2013 v 17:53 | Reagovat

Já?Já to dělám jen ve tvém zájmu! *bazuku schová za záda* Ale vidíš,jak potom dovedeš pěkně psát!Felix...to je fešné jméno!A vypadá o tři roky mladší?John si umí vybírat!Ale přivazovat hosty k posteli??Jak neslušné!I když je to vražedný psychopat :-D
Ke komentáři: To jsem ráda :-) Jo a obrázky pokud možno nad stránku :-) A vůbec mi nevadí,že to bude trvat,dej si na čas :-)
PS: Budeš se divit,ale klidně napíšu :-) ale maximálně extrém shounen- ai,to píšu normálně,ale yaoi je sebevražda.Nevadí?Stačí ti to jako odčinění?

2 Loki Loki | Web | 4. ledna 2013 v 17:56 | Reagovat

Bože,bože,bože,chyba!Obrázky VEDLE stránky,co to melu!Šlo by to tak?Díky :-)

3 Loki Loki | Web | 4. ledna 2013 v 18:29 | Reagovat

Tak to jsem ráda.Ale nedělej si moc iluze,i shounen ai píšu mizerný,jo?
Jak tak koukám,tak jsem to tu zasekala svými komenty X-D

4 J.A, Miss Madness J.A, Miss Madness | Web | 4. ledna 2013 v 18:50 | Reagovat

*blahem se roztéká po židličce* Jo... JO! Číčo, kamarádko, takovou poctu (věnování) si snad ani nezasloužím! *vrátí se do hmotného stavu* Yea. Musím přiznat, že s těmi úchylnými představami jsem totožná s Johnym :D taky mě napadl nekoboy :333 a teď rychle další dílešek! x333 Zatím se opřu do I'm here waiting, ať mám něco kvalitního na čtení.
P.S.: Jó, Naomi tě pozdravuje a že tě uctívá, protože posloucháš Black Veil Brides, nebo jak, a že píšeš fajné povídky, ale že se stydí je okomentovat :D

5 Loki Loki | Web | 4. ledna 2013 v 19:25 | Reagovat

Zítra v jednu po obědě budu na chatu.Napiš mi,kdybys nemohla moct.Už dlouho jsme spolu nekecaly a mě to strašně chybí!!! *dělá štěněčí oči*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama