Zachraň mě - 5. kapitola

23. ledna 2013 v 16:35 | Černá Kočka |  Zachraň mě
Zdar, vážení, hodní, krásní, milí a chytří návštěvníci mého blogu,
dost dlouho jsme se neviděli, nezdá se vám? Ne, to se vám vážně nezdá, je to tak xD
Takže se vám omlouvám, vážně jsem sem chtěla něco napsat, ale neměla jsem čas, ani moc náladu. Blíží se pololetní vysvědčení, ve škole máme písemek jak nasráno a navíc jsem měla takový divný období, docela závažně jsem se pohádala se svejma kámoškama (což se mi moc často nestává...), a celkově jsem na tom psychicky ani fyzicky nebyla moc dobře (mimochodem, zjistila jsem, že mezi mým psychickým a fyzickým stavem je jakási přímá úměrnost... xD Možná to má trochu něco společnýho s tím, jakej jsem hypochondr :D). Nakonec jsem se z toho vyhrabala tím, že jsem se dívala na Ao no Exorcist, což je mimochodem dokonalý anime, na který jsem si vytvořila tak silnou závislost, že jsem prostě nemohla dělat nic jinýho :D A taky jsem se začla učit korejsky s pomocí stránek talktomeinkorean.com, zatím umím pozdravit, poděkovat, omluvit se a říct ano a ne xD Ale je to fakt dobrej jazyk :D
No, a teď k povídce.
Dalo mi kurevsky dost práce vymáčknout ze sebe tenhle díl xD (a to už protože jsem prostě nebyla připravovena psát o Felixově uvažování, do kterýho tentokrát trochu nahlédneme... Nicméně myslím, že to bude celkem divný, ale nijak vám nebudu ovlivňovat váš názor xD) Taky mi to trvalo dost dlouho, navzdory čemuž není moc dlouhej, asi tak dvě stránky... *nervózně se usměje* Já za to nemůžu... :D
A věnování opět patří Miss Madness (možná by si někdo z vás mohl pomyslet, že si u mě zaplatila reklamu, ale ne, vážně tomu tak není xD), za její úžasnou recenzi, kterou pro mě napsala a taky za to, že věrně navštěvuje můj blog a domáhá se dalších kapitol právě této povídky :D A už začínám vážně uvažovat o tom, že jí věnuju celou tuhle povídku, abych se nemusela vypisovat s věnováním pro ni u každýho dílu xD
Nuže, dost tedy řečí, přejděme k pointě.

5. kapitola
Johnovi ráno po probuzení chvíli trvá, než si uvědomí, kde a proč je. Chvíli jen tak leží s otevřenýma očima a všemi smysly pečlivě kontroluje okolí. Vypadá to, že je všechno v pořádku. Okolo je ticho narušované pouze hučením větru za okny a všechno v bytě je tak, jak má být.
Pomalu se zvedne do sedu a začne se vymotávat z deky a vyhrabávat z pohovky. Trochu ho z toho spaní na gauči bolí záda, ale není to nic, co by se nedalo vydržet. Upřímně, očekával, že to bude horší. A taky měl obavy, že se tomu klukovi - Felixovi - podaří odvázat ten provaz a potom zabije Johna, nebo mu aspoň zdemoluje byt. Ale zjevně se nic z toho nekonalo. To je dobře.
Líně se protáhne a protře si oči. Nechce se mu vstávat, nejradši by tu prospal celý den. Ale to nemůže.
Pomalým pohybem se natáhne z pohovky ke skleněnému stolku pro mobil, aby se mu mohl kouknout na displej. Zatraceně, to už je půl sedmé? Má co dělat, v osm mu začíná přednáška.
Tentokrát už zcela probuzený a odhodlaný vstát se zvedne a položí telefon zpět na stůl. Potom zamíří do koupelny.
John zkontroluje svůj vzhled v zrcadle a nahlas si povzdechne. Jako kdyby čekal, že se to nějak změní... No, lepší už to asi nebude nikdy. Jeho kratší špinavě blond vlasy mu trčí na všechny strany, jako obvykle. Ať se snaží jakkoli, učeše si je, nebo nageluje, nikdy to nepomůže. Vždycky nakonec skončí v tomhle svém obvyklém nijakém tvaru.
Pohledem sklouzne ke svému obličeji.
Jeho odraz v zrcadle ho sleduje ocelově šedýma očima, ve kterých je stále vidět náznak spánku. Nos má spíš větší a trochu zarudlý kvůli rýmě, která ho pravidelně každý rok pronásleduje většinu podzimních dní a jeho světlé rty jsou rovné, neprojevují žádný náznak úsměvu, ani negativních emocí.
No... Když to takhle celkově zhodnotí, vypadá vlastně stejně, jako každé ráno. Jako kdyby se právě probudil po zimním spánku. Asi se měl narodit jako medvěd nebo ježek, ale bůh si to na poslední chvíli rozmyslel.
Vyčistí si zuby, umyje se a pak se vydá do kuchyně obstarat si něco ke snídani.

-***-

John opatrně a co nejtišeji pootevře dveře do svého pokoje na malou skulinkou, kterou pak nakoukne dovnitř. Když nepozoruje nic podezřelého, odváží se vstoupit do místnosti.
Pomalým krokem se tiše připlíží k posteli, ve které leží zachumlaný v peřině Felix. Podle siluety lze poznat, že je stočený do klubíčka a zpod peřiny mu kouká jenom hlava. Vlasy má rozhozené po polštáři a ve tváři uvolněný výraz. Jen oční víčka se mu trochu chvějí ze sna a plné rty má mírně pootevřené. Vypadá vážně sladce a tak neskutečně nevinně a roztomile... John má v tu chvíli téměř neodolatelné nutkání dotknout se jej, pohladit ho, nebo ho políbit na ty překrásné rtíky...
Silou vůle zažene tu podivnou touhu. Potom natáhne ruku a jemně chlapcem zatřese, přičemž pociťuje mírné bodnutí výčitek, že ruší tu úžasnou dokonalost, jejíž ztělesněním byl černovlásek, když spal.
"Felixi..." řekne tlumeným hlasem.
Chlapec sebou prudce trhne, vymrští se do sedu a prudkým pohybem se přesune na druhou stranu postele, co nejdále od Johna. Vypadá zmateně, chvíli staršího kluka nechápavě pozoruje doširoka rozevřenýma očima, než mu očividně dojde, co se děje.
"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit..." omluví se blonďáček.
Felix už vypadá klidněji, uvolní se a tázavě se podívá na Johna.
"Podej mi ruku..." řekne starší kluk. Černovlásek mu vyhoví a natáhne k němu zápěstí, okolo kterého má přivázaný provaz. Zatímco se John pustí do rozvazování uzle, dál mluví na mladšího chlapce.
"Hn... Víš, já teď musím na přednášku do školy, takže tu budeš celý dopoledne a pravděpodobně i část odpoledne muset zůstat sám. V ledničce jsem ti nechal něco k obědu a k snídani si dej pečivo, je na stole v jídelně... A pokud se budeš nudit, tak si klidně můžeš půjčit mý knížky, nebo se dívat na televizi a tak. Chovej se tu jako doma."
John nedbale odhodí rozvázaný provaz na zem, ani se neobtěžuje sundat jej z nohy od postele, na to teď nemá čas. Potom pohlédne Felixovi do obličeje a sleduje, jestli nevykazuje nějaké známky toho, že má něco proti svému dnešnímu programu. Mladší chlapec ale nevypadá, že by mu nějak vadilo, že bude muset většinu dne trávit sám. Bezvýrazně se na Johna dívá a po chvíli pouze dvakrát zamrká.
Starší kluk si povzdechne. Přesně takovouhle reakci čekal. Je zvláštní, jak rychle si zvykl na tohle Felixovo chování.
"No dobře. Tak já musím běžet. Měj se."
Vyběhne z pokoje a cestou z bytu ještě stihne popadnout kabát, tašku a obout si boty.

-***-

Felix sedí na posteli a sleduje dveře, kterými před chvíli odešel John. Stále si v hlavě opakuje ta slova, která mu řekl. Je to zvláštní pocit, když si uvědomí, že ho po tak dlouhé době někdo opět bere jako člověka. Těžko se tomu dá uvěřit... Vždyť po tom všem... Felix už se ani vlastně sám necítí jako lidská bytost. Dávno zapomněl, jaké to je být někým, někam zapadat a cítit jakýkoli důvod dál pobývat na tomto světě.
Někdy ani neví, jestli vlastně je ještě vůbec naživu. Zdá se mu, že už vlastně ani neexistuje, že je duchem, který osaměle proplouvá světem, nikdo ho nevidí a nikdo tu pro něj není. Obklopuje jej jen všudypřítomná temnota, která jej stahuje do svých spárů, nepouští ho a snaží se jej zlomit a vysát z něj veškeré síly. Přesně ta temnota, jaká jej vyplňuje i zevnitř, ze všech stran obklopuje to, co z bylo z toho, co kdysi bývalo jeho duší, ze které nyní zbyly jen polámané střepy. Už není jak to vrátit, není způsob, jak zahnat tu temnotu, sesbírat střepy a znovu je spojit do jednoho celku. A i kdyby existovala nějaká možnost záchrany... Felix si není jistý, jestli by tu možnost vůbec chtěl využít. Zešílet je daleko jednodušší. Svým způsobem je škoda, že nikdy úplně nepřišel o rozum. Pak by necítil tu temnotu, bolest i prázdnotu, které se mísí dohromady a zabraňují mu znovu pocítit ztracenou naději.
Šílenec nemyslí. Šílenec nevnímá. Šílenec necítí. Necítí...
Jo. Felix by si tak moc přál se nadobro zbláznit.
Vyklouzne ze svých myšlenek, obrátí se a spustí nohy přes okraj postele. Možná by se měl jít najíst. Sice k tomu nemá žádný důvod... Ale John mu řekl, ať si dá ke snídani pečivo. Neví proč, ale má nutkání najíst se, jen právě proto, že mu John řekl ať to udělá.
Ten kluk na něj má divný vliv. A navíc už po tak krátké době.
A nejen to... Je celý divný.
Ne, že by Felix chápal uvažování běžného člověka, ale musí říct, že uvažování někoho, kdo si vezme k sobě do bytu osobu, která se jej pokusila zavraždit už vůbec nechápe.
Černovlásek si stoupne a potom se pomalu vydá do jídelny obstarat si snídani.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J.A, Miss Madness J.A, Miss Madness | Web | 23. ledna 2013 v 22:57 | Reagovat

AWWW YEA!
Děkuji, mà blahodárkyně. Mám dojem, že začnu uctívat nového boha Černou Kočku, nippah~
Tak jo. Zejtra màme imatrikulační ples, na kterej se vůbec netěším, tak tady jen tak trollím na stránkách s yaoi tématikou, abych si zvedla náladu.
"Co takhle chvíli stalkovat Černou Kočku? Možná pro mě má..."
"Ale houby, určo na tebe zase kadí."
"Nene, Černá Kočka by svojí fanynku tak dlouho čekat nenechala!"
A nakonec jsem přeci jen skončila u tebe, muheheh. >)
A CHCI. DALŠÍ. DÍL. >3

2 Loki Loki | Web | 25. ledna 2013 v 15:24 | Reagovat

Ty ze mě děláš fakt hroznou úchylku!Pokud to takhle půjde dál,tak se mě začnou kluci z okolí bát (oni se bojí už teď,ale to je vedlejší)!
Jsem moc zvědavá,kdy se Felix a John poprvé políbí (a nejen to X-D )Moc se mi líbilo,jak jsi popsala Felixovy pocity,moc dobře vím,jak těžko se něco takového píše :-)
PS: To nevadí,že jsi neudělala ten lay,abych se přiznala,mě se zase nedaří hnout s tou povídkou pro tebe.Asi bude hodně krátká,ale snad mě omlouvá,že shounen ai píšu poprvé.Mimochodem,zítra od 13:00,nebo 14:00 bych mohla na chvíli zajít na chat.Přijdeš?

3 Loki Loki | Web | 25. ledna 2013 v 17:33 | Reagovat

Dobře,můžu přijít i v neděli :-) někdy po obědě,šlo by to?

4 Loki Loki | Web | 27. ledna 2013 v 13:39 | Reagovat

Ahoj,promiň,že jsem se zdržela,čekám na chatu,pokud máš čas :-)

5 Arkien Arkien | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 18:37 | Reagovat

Podařilo se mi přečíst všechno povídky na tvém blogu a skládám ti čest! Chci další, hrozně mě to zajímá xD...

6 J.A, Miss Madness J.A, Miss Madness | Web | 29. ledna 2013 v 19:13 | Reagovat

Meow. Chceš někde sehnat Photoshop, jo? :D Klidně ti pošlu odkaz... výměnou za další dílek Zachraň mě. xDDDDD

7 J.A, Miss Madness J.A, Miss Madness | Web | 29. ledna 2013 v 19:13 | Reagovat

[6]: Vím, vím, áj em so faking ívl. :D

8 Bara-chan Bara-chan | Web | 1. února 2013 v 19:55 | Reagovat

uuu, tak jsem to všechno sčetla :) a moc se těším na další kapitolu, protože je to fakt zajímavé a jsem zvědavá, jak se dají dohromady a co je vlastně Felix zač... a jestli se ta jeho minulost odhalí... (nějak mi připadá, že on takovej dřív nebyl... že se mu muselo něco stát, ale nevím, je to jen má domněnka...)
Každopádně jen tak dál :) Moc se mi ta povídka líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama