Měsíční svit - 2. kapitola

13. dubna 2013 v 18:25 | Černá Kočka |  Měsíční svit
Zdarec zlatíčka,
hele, jako, já vim, že mě nenávidíte... Taky bych se nenáviděla, ovšem kdybych nebyla tak dokonalá xD Ehm. Ale teď k věci.
Právě jsem přijela z kina. A hádejte, na čem jsem byla. Nebudete mi věřit.
Ano, vážně to byl Jurský park 3D!
Ehm. *radši se schovává pod stolem*
Dobře, vím, že mě teď určitě nenávidíte ještě víc, ale jistě vás to ihned přejde, vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla, že konečně dosmolím a zveřejním druhou kapitolu Měsíčniho svitu, he he. Takže jak jsem se rozhodla, tak jsem udělala.
Mimochodem, zkusili jste si někdy představit 3D Malcolma...? ("Zabijte jí někdo, prosím!" křičí zoufale Ukej)
Ehehe. Jo. Nádhera, že jo? :3
Tákže jo. Ale k věci. Máte tu tu kapitolku. A věnuju jí vám všem, protože jsem líná přemejšlet nad tím, komu bych jí mohla věnovat extra a už se nechci opakovat xD Takže je teda pro vás všechny, protože vás hrozně moc miluju a zbožňuju a doufám, že mě milujete a zbožňujete aspoň tak, jako já vás xD
Btw.: Mám geniální nápad na další povídku. Ano, koleduju si o zavraždění. xD


2. kapitola
Rowen sedí v křesle v jednom z nejlepších pokojů v hradě a znuděně hledí na obraz jakéhosi starého šlechtice před sebou. Dnes je skvělý den. Protože právě v tento den k němu přijde nějaký chlapec z města, jako oběť za mír a klid, ve kterém mohou žít zdejší obyvatelé. Na tyto dny se vždycky moc těší. Ne, není to tím, že by až tak rád zabíjel lidi, ačkoli je upír, z vraždění nepociťuje žádné zvláštní potěšení, jde spíš o to, že prostě zabíjet musí. Tak proč se u toho trochu nepobavit? Moc rád pozoruje chování těch chlapců těsně před smrtí. Je fascinující sledovat, jak se každý svým vlastním způsobem vyrovnává s jistotou, že jde na smrt. Někteří brečí, nebo prosí, jiní se snaží bránit i když je jasné, že nemají žádnou šanci, nebo si prostě hrají na hrdiny, aby nebylo poznat, jak moc se bojí.
Lidé jsou zábavní. A to hlavně v těchto chvílích, kdy jim jde o život.
Rowen zaslechne vrzání brány, která odděluje zahradu přiléhající k hradu od okolního lesa. Sám pro sebe se spokojeně usměje. Je tady. Konečně něco, co jej vytrhne z nudného stereotypu bytí, který jej užírá celé měsíce.
Protáhne se a potom se začne pomalu zvedá z křesla. Nespěchá, protože ví, že dojít od brány k hradu trvá člověku poměrně dlouho. Navíc, Rowen na sebe rád nechává čekat. To je další ze způsobů, jakými se baví - nechává lidi v nervozitě a nejistotě a až po delší době předvede svůj ohromující vpád na scénu.
K jeho uším doléhá zvuk lidských kroků na cestě vedoucí směrem k budově. Jsou vyrovnané a ani na chvíli nezaváhají. Tohle bude nejspíš jeden z těch "hrdinů", pomyslí si upír potěšeně. Ti bývají nejzajímavější. Až do konce předstírají, že se nebojí, možná se tomu dokonce i sami snaží věřit, ale ve skutečnosti se třesou strachy před tím, co bude a především před smrtí.
Dole se otevřou dveře do vstupní haly. Už je na čase. Rowen pomalým krokem vyjde z pokoje a kráčí temnou chodbou směrem k velké místnosti, ze které se line jemné mihotavé světlo. Našlapuje tiše, jako kočkovitá šelma, jeho kroky i navzdory tichu panujícímu po celém hradu nevydávají vůbec žádný zvuk.
Zastaví ve stínu nad mohutným luxusním schodištěm, tak, aby jej zezdola nebylo vidět a pohledem vyhledá příchozí osobu. Překvapeně zamrká. Ten chlapec je... Zvláštní.
Jeho postava je spíše drobná, má neobyčejně bledou pokožku a vlasy tak světlé, skoro bílé a ve tváři smířený výraz někoho, kdo si je vědom svého osudu, ví, že se s tím už nedá nic dělat a vlastně je mu to víceméně jedno.
A v mihotavém světle vypadá jako přízrak, duch z jiného světa.
Rowena napadne, že se před chvílí spletl ve svém odhadu. Tenhle vůbec nevypadá, jako někdo, kdo si hraje na hrdinu. Vlastně nevypadá, jako žádný z lidí, které dosud potkal. Je úplně jiný. Ale přesto má pocit, jako kdyby jej už někdy viděl.
Démon udělá několik kroků směrem ke schodům. Schválně dupe, aby na sebe upozornil. Chlapec vzhlédne a upře na Rowena své stříbrné oči. Prohlíží si jej pronikavým pohledem od hlavy k patě, hodnotí jej a srovnává se svými představami.
Báchorky, které se doslechl ve městě byly pravdivé. Tedy z části. Ten upír vážně vypadá jako člověk. Vlastně jako celkem pohledný mladý muž - má ležérně rozcuchané tmavě hnědé vlasy, nepřirozeně bledou pokožku, hezký obličej a špičatou bradu. Jeho postava je vysoká a dobře stavěná, oděn je do luxusního tmavě červeného obleku a přes ramena má přehozený černý plášť.
Jediné, v čem pověsti lhaly je barva démonových očí. Nejsou rudé, ve skutečnosti jsou tmavě šedé, skoro černé, jako noc a rudý záblesk se v nich objevuje jen, když do nich z určitého úhlu dopadne světlo. Je to trochu podobné, jako když kočce svítí oči ve tmě, když jí do nich něco posvítí. Akorát s tím rozdílem, že odraz v očích kočky není červený a nevypadá ani zdaleka tak nebezpečně, jako ten v upírových.
Rowen pomalu schází po schodech směrem k chlapci, který si jej přestane prohlížet a místo toho uhne pohledem k zemi. Nedává najevo žádné emoce, prostě jen vyčkává, co bude dál.
Démon zastaví pod schody, pár metrů od chlapce. Chvíli jej mlčky pozoruje, potom tiše promluví:
"Pojď sem."
Blonďáček nic neříká, s pohledem stále upřeným k zemi pomalým krokem dojde k Rowenovi a zastaví necelý metr o něj.
Upír nespokojeně mlaskne. Říkal sem, ne tam. Sám dvěma kroky překoná vzdálenost, která je od sebe dělí, nyní je tak blízko, že se jejich těla téměř dotýkají.
Démon pozvedne ruku a jemně chlapce pohladí po tváři. Ten sebou cukne, když ucítí ten chladný dotek, ale nebrání se ani neprotestuje. Rowen sjede dlaní po blonďáčkově hebké pokožce dolů, k jeho bradě, za kterou jej měkce uchopí a pozvedne ji, čímž chlapce donutí zahledět se mu do očí. Chvíli takhle nehybně stojí, vnímá chlapcův zrychlený dech a slyší i zběsilý tlukot jeho srdce. Pohledem se vpíjí do jeho stříbrných kukadel, která jsou zvláštní nejen svou neobvyklou barvou ale také těmi pocity, které se v nich odráží... Rowen ještě nikdy neviděl oči, které by byly tak plné smutku, bolesti a utrpení jako tyhle. Jako kdyby toho kluka tak dlouho nepotkalo nic dobrého, až zapomněl, co je to vůbec radost...
Upír se podívá níž, aby si mohl prohlédnout zblízka zbytek chlapcovy tváře. Až teď si všimne výrazných šedých kruhů pod blonďáčkovýma očima. Vypadá jako někdo, kdo nejmíň týden nespal, kvůli starostem a problémům, které mu osud naložil.
Chlapcovy rty jsou plné, světle růžové a momentálně pootevřené. Už od pohledu vypadají sladce. Rowena napadne, jaké by to bylo je políbit. Ale momentálně má na práci něco jiného.
"Bojíš se?" promluví tlumeným hlasem.
Blonďáček překvapeně zamrká. Takovouhle otázku nečekal. Není si úplně jistý, co na to říci, ale nakonec se rozhodne tomu upírovi jednoduše povědět pravdu, vždyť už je to vlastně jedno.
"Čeho by se mohl bát někdo, kdo nemá co ztratit?" zašeptá.
Tentokrát je překvapený Rowen. Takovouhle odpověď vážně nečekal. Očekával cokoli, třeba něco ve stylu "Ne, jistěže ne," nebo vyděšené koktání, či dokonce i pouhé mlčení... Ale tohle vážně ne.
Je to jako kdyby... Ten chlapec už ztratil poslední vůli k životu a pouze čekal na smrt. Málokdo se takhle dobrovolně a snadno vzdá života.
Ten kluk je vážně zvláštní. Fascinuje jej.
Démon mlčí. Sjede dlaní z blonďáčkovy brady níž, na jeho krk, hmatem vnímá horkou krev pulzující těsně pod tou bělostnou kůží. Tak lákavá, mladá a voňavá...
Pozvedne druhou ruku a pomalým pohybem ji omotá kolem chlapcova pasu, přitáhne si jej blíž k sobě. Přitiskne jej ke svému tělu a pevně jej drží tak, že se chlapec sotva může pohnout, natož, aby se mohl jakkoli bránit. Potom se začne sklánět níž, svou tváří mine blonďáčkův obličej a zastaví se až těsně u jeho krku. Cítí třes, který ovládá to drobné tělo, jeho zrychlený dech, slyší hlasité bušení srdce a cítí lahodnou vůni jeho krve. Ten kluk musí být k smrti vyděšený, navzdory tomu, co před chvílí řekl... Aby také ne, bát se v přítomnosti predátora, který dokáže zabít během vteřiny je přirozeností každé živé bytosti.
Chvíli se nehýbe a jen si užívá si tu moc, kterou nad chlapcem má. Má rád, když z něj mají lidé strach.
Blonďáček si je jistý. Právě teď přichází konec, který tak dlouho očekával. Jeho tělo ovládá třes, chlad vyzařující z démona se mu provrtává až do morku kostí. Cítí jeho dech na svém krku, jen kousek od své kůže. Ano, tohle je konec. Je to... Úleva? Neví. Každopádně si přeje, aby to bylo co nejrychlejší a aby to měl konečně za sebou.
Upír pootevře ústa a překoná tu krátkou vzdálenost, která jej dělí od chlapcova hrdla.
Tělo v jeho náruči na chvíli ztuhne, i srdce mu přestane bít, když se dlouhé špičáky dotknou jeho kůže. Automaticky zavře oči, ale očekávaná bolest nepřichází. Místo toho démon povystrčí jazyk z úst a labužnicky olízne porcelánově bílou kůži chlapcova hrdla. Chvíli si užívá tu sladičkou chuť blonďáčkovy pokožky, převaluje ji na jazyku a potom se opět odtáhne.
Mladší kluk se mimoděk trhavě nadechne a pomalu otevře oči. Připadá si, jako kdyby právě přežil svou smrt. No, prakticky vzato, on právě přežil svou smrt. Zatímco vydýchává právě prožitý šok, neubrání se zamyšlení nad tím, proč je vlastně ještě vůbec naživu. Proč ho ten upír hned nezabije? Co mu v tom brání? Měl by ho zabít. Vždyť o to tady přece jde, nebo ne? Chlapec je zmatený. Nevidí jediné logické vysvětlení pro démonovo chování. Tedy, sice je to v podstatě jedno... Ale i tak by jej to zajímalo. Nejistota je mu nepříjemná.
Rowen sleduje blonďáčka, na kterém je vidět zmatení, které si prodralo cestu i skrz jeho dosavadní smíření a apatii. Po chvíli se pousměje a odstoupí od chlapce o malý krok dál.
"Pojď za mnou," řekne, než se otočí a vydá se směrem ke schodišti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Loki Loki | Web | 14. dubna 2013 v 10:22 | Reagovat

*Dočte konec a začne se hihňat* Hmm,myslím,že vím,co Aea čeká...a smrt to nebude :-) nemůžu se dočkat další kapitoly (jako vždy,samozřejmě)!

2 Arkien Arkien | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 12:22 | Reagovat

Aww, dokonalý :3. A 3D Malcoml? Vrr :3 :D.

3 Arkien Arkien | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 12:23 | Reagovat

[2]: Hehe, Malcoml, nové jméno? :D Samozřejmě že Malcolm :D.

4 Maryuuan-Mo Maryuuan-Mo | Web | 14. dubna 2013 v 18:51 | Reagovat

Předchozí čísti byli trochu divné, ale tahle je vážně dobrá.

5 J.A, Miss Madness J.A, Miss Madness | Web | 16. dubna 2013 v 13:58 | Reagovat

*ječí a hází po Černé Kočce mandarinky*
TY SVINĚĚĚ!!! SVINĚĚĚ!!! UTRHNOUT TO NA TAKOVÝM MÍSTĚ!!! ŽE SE NESTYDÍŠ!!! SVINĚĚĚ! A JEŠTĚ MÁ NÁPAD NA NOVOU POVÍDKU!!! ANI SE NEOPOVAŽUJ JI ZVEŘEJŇOVAT!!! JEŠTĚ CHCI SVÝ ZACHRAŇ MĚ!!!

Okay, teď kritika.
Příjde mi, že tvoje povídky jsou na jedno brdo. Jsou naproso luxusně napsané, ale všechny víceméně stejné. Dál si to nechám pro sebe a napíšu ti to do skypu. ;D

6 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 19:25 | Reagovat

čéé, čéé (citoslovce prosím ignorovať xD) béé héé, kde je ďalšia kapitola? Upírik je šekšííí! <3 od čias Twilightu a Vampire Diaries  upírov veľmi nemusím, &le toto je husté :)
Buhaha, fakt by si mohla pridať pokračko, Černá Číča :P (przním všetky prezývky čo sa mi dostanú do rúk, mala by si si dávať pozor :D)

7 Loki Loki | Web | 21. dubna 2013 v 17:11 | Reagovat

Ahoj!Ten layout už by se docela šikl,ale to je jedno :-) jsem trpělivá.Mimochodem,neměla bys teď (nebo někdy jindy) čas přijít na chat?

8 Loki Loki | Web | 21. dubna 2013 v 17:15 | Reagovat

Sakra,nevěděla jsem,že Matt zrušil blog :-( škoda :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama