Co se stalo...?! 1/2

31. května 2013 v 14:14 | Černá Kočka |  Jednodílné povídky
Ahoj zlatíčka,
tak jsem se rozhodla, že ještě v tomhle měsíci přidám nějakej článek na blog, přece jen číslo tři působí líp, než dvě... Ehm... :DD Ano, má aktivita na blogu je prostě extrémní, na mě nemáte xD
Takžé. Protentokrát to bude pro změnu druhá verze mýho slohu na češtinu, tentokrát ta, kterou jsem profesorce vážně odevzdala. Není to nic skvělýho, psala jsem to dvě odpoledne, obě dvě v kuse a od oběda do osmi večer jsem vůbec nežrala, takže jsem pak ke konci už totálně nemohla, proto se to trošku, uuh, zestručňuje, heh... :D
Jináč. Ve škole se nám to (až na chemii) už začíná celkem uvolňovat, to období největšího nátlaku, kdy jsme furt něco psali a měli za úkol se pomalu blíží ke konci, takže je tu celkem slušná pravděpodobnost, že se mi třeba podaří i připsat něco do kapitolovejch povídek. Teda, v následujících třech dnech to asi nebude, po včerejšku nechci Word na pár dní ani zahlídnout, ale potom by to třeba už mohlo jít... :D
Takže jo.
Teď už zmlknu, hodím vám sem ten sloh a půjdu už jen relaxovat a užívat si toho, že konečně nemám co na práci xD Je to tak krásný pocit... :DD
Btw.: Doufám, že se mi to povejde do jednoho článku, má to nějakejch sedm stránek, takže snad to nebudu muset rozdělit na dvě půlky...
Btw2.: Tak budu muset, no xD


Co se stalo...?!

Ray jede na kole v plné rychlosti po silnici vedoucí skrz mnohé vesničky až do předměstí zdejší metropole. Vlasy a oblečení mu vlají a ani nestíhá vybírat zatáčky, takže v každé druhé málem sletí po hlavě do příkopu. Naštěstí ale jen málem.

Ale i přes to si nemůže dovolit zpomalit, protože už takhle má zpoždění. Kevin nebude nadšený. Ne, vůbec nebude nadšený. Jak Ray zná svého bratra, určitě ho seřve hned ve dveřích, protože si dost potrpí na dochvilnost. No jo, Kevin byl vždycky tím starším a zodpovědným, který se zásadně nedostával do průšvihů, ve škole měl dobré známky. A nyní má i dobrou práci, manželku, malého syna... Na rozdíl od Raye. Sám pro sebe se ušklíbne. Jo, holt je a navždy bude tím malým, nerozumným dítětem, které neustále někdo musí vytahovat z průšvihů. Ale co, jemu to nevadí. Prostě už takový je a celkem mu to i vyhovuje.

Ray se vytrhne z myšlenek a zahledí se před sebe na cestu, moc toho ale nevidí, protože mu do očí svítí slunce a fouká vítr. Ale i přesto má pocit, že se pár stovek metrů před ním začínají rýsovat siluety prvních vilek stojících na okraji města. Výborně. Věnuje zběžný pohled hodinkám na svém zápěstí a zjistí, že má zpoždění pouze půl hodiny. To není zas tak špatný, pomyslí si uznale. Obzvlášť vzhledem k tomu, že mnohdy chodí všude možně klidně i s hodinovým zpožděním.

Vjede do ulice, kterou lemují nové vily a rodinné domy, potom zahne doprava a stále ve stejné rychlosti zamíří k jednomu z domů, luxusnější vilce se světle oranžovou omítkou. Zastaví smykem, přičemž málem sejme dva stromy rostoucí na předzahrádce a seskočí s kola. Tak, tohle se skvěle povedlo, teď jen předstírat, že už tu vlastně hodinu je, akorát nefunguje zvonek, nebo tak něco...

"Raymonde," ozve se za ním záhrobním hlasem.

Ray si povzdechne a v duchu zakleje. Veškeré jeho plány na předstíranou poruchu zvonku právě padly. Pomalu se otočí a snaží se vykouzlit na tváři co nejnevinnější a nejmilejší úsměv.

"É... Nazdar Keve," pozdraví svého bratra, který stojí ve dveřích s rukama založenýma na prsou, má na sobě luxusní oblek, jež je dokonale vyžehlený naprosto bez poskvrnky, má dokonale upravené vlasy a propaluje Raye vražedným pohledem.

"Měl jsi tu být před třiceti šesti minutami," oznámí Kevin naštvaným hlasem mladšímu klukovi.

Neříkej, pomyslí si Ray, ale nahlas to raději nevysloví, protože Kev vypadá už teď, že by za chvíli mohl vybuchnout vzteky, což by mu asi moc neprospělo, mohl by si zamazat ten dokonalý oblek od krve... Ehehe... Ray začíná mít chuť dát si sám facku. Nebo rovnou dvě. Nebo tři. Ale asi by to nepůsobilo zrovna nejlepším dojmem. Heh.

"Promiň, víš, já jsem měl zrovna rozehranej novej leve-... Uuh... Chci říct, že jsem byl velmi zaneprázdněn studiem, proto jsem si nevšiml, že už je tolik hodin a vyrazil jsem pozdě," začne se místo toho vymlouvat, zatímco sebere ze země kolo a snaží se opřít ho o plot tak, aby drželo. Když se mu to konečně podaří, nadšeně tleskne a obrátí pohled ke Kevinovi, který na jeho výmluvy reaguje pouze protočením očí, protože usoudí, že tady už prostě nemá cenu plýtvat slovy.

"Tak pojď, musím ti dát jisté instrukce, než odjedu," otočí se a pokyne Rayovi, aby šel za ním, "vezmeme to jen zrychla, protože už nemám moc času... Takže zaprvé, musíš... ...Rayi?"

Ohlédne se jestli ho jeho bratr vůbec poslouchá, neboť je nějak podezřele zticha a zjistí, že ho ani nenásleduje. Právě si totiž všiml nového stříbrného Porsche, které je zaparkované před garáží.

Kevin si nahlas povzdechne, několika kroky se vrátí k Rayovi, jež zamilovaně zírá na auto, div že mu od pusy nekape slina a poklepe mu na rameno.

"Raymonde!"

"Tohle je fakt luxusní kára... To je tvoje nová?" zeptá se mladší kluk a přitom ani na chvilku neodvrátí hypnotizovaný pohled od auta.

"Jo," odpoví Kevin a netrpělivě přešlápne, vážně nemá moc času.

To je Rayovi ale jedno, udělá krok blíž k autu a nahlédne dovnitř.

"Tak tohle bych chtěl zkusit řídit," vydechne ohromeně.

Kev v odpověď jen zavrčí:

"Ať tě to ani nenapadne, mýho auta se nesmíš ani dotknout... A pojď už, nemám celou věčnost."

Ray ale nevypadá, že by se chystal v nejbližší době odejít, tak ho jeho starší bratr prostě popadne za paži a táhne směrem k domu, ignorujíc jeho hlasité protesty.

Když se za nimi zavřou domovní dveře, Kevin Rayovi sotva nechá čas na to aby si sundal boty a hned mu začne vykládat své požadavky.

"Dobře, hele. Potřebuju, abys tady dával pozor na Colina - tedy, nebojím se, že něco provede, nebo tak něco, on je vychovaný a rozumný kluk, ale spíš mu třeba pomoz s domácím úkolem, pokud to bude nutný. Musíš mu taky udělat dneska oběd, svačinu a večeři a na zítra svačinu, k večeři je v lednici mražená pizza a zbytek nějak vyřešíš. Potom taky dohlídni na to, aby šel spát nejpozději v půl devátý a předtím se nezapomněl umýt a vyčistit si zuby. Taky by bylo dobrý, kdybys ho přes den nějak zabavil, přece jen je to dítě a není zvyklý být sám.

A ještě potřebuju, abys převzal balík, kdyby pošťák nějaký přinesl. Jo a snaž se dotýkat se tu co nejmíň věcí a pokud možno nic nezničit."

Kevin konečně dokončí svůj proslov a pohlédne na Raye, očekává totiž nějaké dotazy nebo námitky.

"Uuh... Jak mám Colina zabavit?" zeptá se mladší kluk poněkud nejapným tónem, přesně, jak Kevin předvídal.

"No," odpoví zamyšleně, "Třeba si můžete zahrát nějaký hry, nebo tak něco... Když bude nejhůř, můžeš mu pustit nějakou pohádku nebo film, však ty něco vymyslíš."

Vzápětí, když si všimne, že se po Rayově tváři začíná rozlévat podezřele ďábelský úšklebek, řekne:

"A nesmíš s ním hrát žádný střílečky, nebo jiný brutální hry. A taky mu nesmíš pouštět gayporno," mladší kluk se zatváří o něco zklamaněji, ale na Kevinův vkus pořád ne dostatečně, proto ještě raději dodá:

"A ani lesbický, ani heterácký porno."

Rayův výraz povadne, právě přišel o tu nejlepší zábavu. Ale nevadí, holt se s tím klukem zabaví jinak, v tomhle velkém domě se určitě najde něco, co by stálo za prozkoumání, či vyzkoušení. V očích mu zahoří nadšené jiskřičky. Jo, nudit se rozhodně nebude.

Jeho bratr, jako by mu v tu chvíli četl myšlenky, řekne:

"A jestli mi tu něco zničíš, nepřej si mě. Jasný?"

Ray vykouzlí na tváři nevinný úsměv a přikývne.

"Neboj se, až se vrátíš, všechno bude v pořádku. Fakt. A o Colina se dobře postarám," řekne co nejpřesvědčivěji.

Kevin vrhne na svého bratra nanejvýš pochybovačný pohled.

"Jseš si jistej?"

"Jooo, samozřejmě, že jsem," prohlásí mladší kluk zmučeným hlasem, "Mohl by sis aspoň jednou přestat dělat takový starosti? Já to zvládnu. Opravdu."

Kevin si povzdechne.

"No, možná bych ti mohl zkusit občas důvěřovat... Už delší dobu jsem tě neviděl někde na policii ani v polepšovně, dokonce ani v blázinci, takže, no... Jo, mimochodem, proč sis obarvil vlasy na zeleno?"

Ray pokrčí rameny a prohrábne si prsty ofinu.

"Vlastně ani nevim, přišlo mi to jako celkem dobrej nápad."

Starší kluk jen povytáhne obočí, už je zvyklý na to, že jeho bratr vždy udělá kvůli chvilkovému nutkání nějakou dost podivnou věc. A pak toho lituje. A nebo taky ne.

"Ehm, no dobře. Tak já tě dovedu za Colinem, můžete se přivítat a potom už budu muset jít, takže tu zůstanete sami a budete se o sebe muset postarat. Navzájem."

Ray přikývne a vydá se za Kevem, který ho vede dál dál do domu, pak nahoru po schodech, kde vejdou do chodby, ze které vedou čtvery dveře. Vejdou do těch třetích.

Ocitnou se v nevelké místnosti, která je vybavená v zářivých barvách - nábytek laděný do červené, bílé a světle zelené, žluté stěny a postel se světle modrým povlečením. Na stěnách visí plakáty s postavičkami z animovaných filmů a seriálů. Raye napadne, že pokud si Colin vybíral vybavení pokoje sám, podobá se spíš jemu, než svému otci. To je dobré znamení. Sám pro sebe se usměje.

Samotný majitel tohoto pokoje sedí na židli u stolu, má před sebou otevřenou jakousi knihu a je otočený zády k příchozím, takže jsou z něj vidět jen rozcuchané blonďaté vlasy a zelené tričko, které má na sobě.

"Coline, strýček je tady," prohlásí Kevin.

Chlapec se prudce otočí a jeho tvář se rozzáří nadšeným úsměvem, když spatří oba muže, kteří stojí kousek od dveří. Ihned vyskočí ze židle a během jedné vteřiny už je u nich a nadšeně objímá Raye kolem pasu. Ten se usměje a rukou mu pocuchá vlasy.

"Čau prcku," pozdraví Ray vesele.

Colin k němu vzhlédne a odpoví:

"Ahoj strejdo."

"Tak co, jak se máš?," zeptá se Ray, "Mimochodem, vážně jsi vyrostl, od tý doby, co jsme se naposledy viděli, za chvíli budeš větší, než já!" dodá se smíchem, avšak ta poslední věta není zas tak úplně nereálná, vzhledem k tomu, že je Ray kromě Colina nejmenší z rodiny.

Chlapec se taky zasměje a pustí svého strýce z objetí.

Kevin oba kluky s pochybami pozoruje, není si jistý, jestli je opravdu dobrý nápad je tu nechat společně samotné. Colin je ještě dítě a Ray... No, Ray rozhodně nemá ani o špetku víc rozumu, než Cole. Ale co, holt už je to takhle zařízené, tak Kevovi nezbývá nic jiného, než doufat, že to dobře dopadne. Přece jen, co by se jim mělo stát? Sám sebe se pokusí uklidnit, že to bude v pořádku. Bezúspěšně.

"Tak jo, kluci, já pojedu. Mějte se tu dobře a dávejte na sebe pozor," řekne Kevin a usměje se na svého syna a bratra.

"Ahoj, tati,"

"Čau Keve," rozloučí se chlapci.

Nejstarší jim věnuje ještě jeden pohled, než odejde z pokoje a následně i z domu.

Když se ozve bouchnutí domovních dveří, Colin s Rayem se na si vymění všeříkající pohled a pak jako na povel naráz vyskočí, rychle vyběhnou z pokoje a zamíří chodbou k oknu, ze kterého je vidět před dům. Oba se nalepí na sklo a sledují, jak Kevin odchází ulicí a v ruce si nese černý kufřík.

"Ták, co teď podnikneme...?" zeptá se Ray s uličnickým úsměvem na rtech.

"Podnikneme?" zareaguje Colin.

"No jasně, podnikneme, nebo snad chceš všechen ten čas, kdy tu budeme sami strávit jen sezením na zadku...?" Prohlásí Ray vesele a vrhne na mladšího kluka pohled plný očekávání. Cole se ale zatváří nejistě.

"No... Já nevím, ještě si musím udělat úkol z matiky...," řekne smutným hláskem, jako kdyby se stalo něco bůhví, jak strašného a ne jen to, že musí udělat úkol z matematiky, až je mu ho Rayovi líto.

"Tak se na to podíváme," starší kluk se odlepí od okna a zamíří chodbou do Colinova pokoje, jeho synovec ho následuje. Když vejdou do místnosti, Ray vezme křeslo, které stojí v rohu a přitáhne si ho k pracovnímu stolu, zatímco mladší kluk se posadí na kolečkovou židli.

"Ták, Cole, copak probíráte?"

Colin mu beze slova přistrčí pod nos otevřený sešit. Ray zamrká a nechápavě zamžourá na čísla, která jsou prapodivně rozmístěna po stránce a vůbec mu nedávají smysl... Ehm, no, kdysi se to možná taky učil, ale to by si ještě musel pamatovat, že ano...

"Co to je?" zeptá se mladšího kluka.

"Dělení dvojcifernými čísly."

"Dělení dvojcifernými čísly?" zopakuje Ray, podezřívavě si prohlíží čísla v sešitě, u čehož naklání hlavu do strany v prapodivném úhlu, "K čemu to je? Vždyť od toho jsou kalkulačky."

Colin pokrčí rameny.

"Paní učitelka říká, že je potřeba to umět," odpoví otráveným hlasem.

Ray protočí oči a prohlásí:

"No jo, všechny ty dnešní učitelky a vůbec celej tenhle vzdělávací systém stojí za velký h- …Ehm... No, to je jedno. Zvládneš to vypočítat? V tvým vlastním zájmu doufám, že jo, protože já to nechápu ani v nejmenším," zasměje se.

Cole se taky zasměje.

"Snad to zvládnu."

"Tak jo, já tě nechám počítat, zatím se tu trošku projdu po bytě... Kdybys něco potřeboval, tak mě zavolej, jo? Hned budu u tebe," řekne Ray, mladší kluk přikývne a obrátí svou pozornost k příkladům. Raymond odejde z pokoje, projde chodbou, kde se rozhlédne. Už delší dobu tady nebyl, takže je to pro něj takové... Nevšední. Na stěnách, které jsou vymalovány bíle s občasným pruhem v barvě mocha visí abstraktní obrazy. Je tu dokonale uklizeno a celkově to tu působí velmi spořádaným dojmem. Tolik se to tu liší od Rayova bytu, o tom by se rozhodně nedalo říct, že působí spořádaně, právě naopak. Ani nepamatuje, kdy u sebe doma naposledy uklízel... Jo, taky to tam podle toho i vypadá.

Zamíří do pokoje, který Kevin sdílí se svou manželkou. Ví, že by se Kev asi naštval, ale když to nezjistí, tak není žádný problém, no ne?

Ray vejde dovnitř a uvidí před sebou velkou manželskou postel se světle béžovým oblečením, za ní je decentně oranžové křeslo, natočené čelem k plazmové televizi visící na stěně. Vedle postele je z každé strany jeden noční stolek, na tom vpravo je jen lampička, zatímco vlevo je i budík a ovladač k televizi. Ray se k němu natáhne, vezme ho a pohodlně se usadí v křesle. Potom zapne televizi, které trvá pár vteřin, než naběhne a pak se její obrazovka rozsvítí. Dávají jakousi telenovelu. Ray znuděně přepne na jiný kanál, kde zrovna běží jakási nezajímavá soutěž, na dalším je dokument o starověkém Řecku, dále pak nějaký seriál ze života. V přepínání programů se Ray konečně zastaví až na hudebním kanále, ten ho zrovna celkem zajímá. Zrovna hrají nějakou chytlavou rockovou písničku... Ray si jí doposlechne do konce, potom se rozhodne vypnout televizi a jít se zase podívat za Colem, jestli už nemá hotový ten úkol.

Když vejde do Colinova pokoje, chlapec stále sedí u stolu a cosi píše do sešitu.

"Tak co, už máš ten úkol?" zeptá se.

Mladší kluk vzhlédne a odpoví:

"Skoro, ještě jeden příklad."

Ray se usměje.

"Ty jsi vážně šikovnej kluk," prohlásí a posadí se na křeslo. Poté sleduje Colea, který obdivuhodnou rychlostí dělí a sepisuje zbytek. Když dopočítá, odloží tužku, zavře sešit a uklidí ho do šuplíku stolku. S očekáváním pohlédne na Raye.

"Co budeme dělat teď, strejdo?" otáže se.

Starší kluk se zamyšleně podrbe na bradě.

"No, především... Nechtěl bys mi přestat říkat 'strejda'? Připadám si pak hrozně staře, přitom jsem docela mladej, osmnáct není tak moc," zašklebí se Ray.

Colin přikývne.

"Tak jo... Ale jak ti mám teda říkat?"

"Normálně, Ray," odpoví starší kluk a pokrčí rameny.

Cole se zářivě usměje.

"Tak jo, Rayi... A co budeme dělat?" zeptá se.

Raymond se zahledí z okna.

"Počkej, nech mě chvilku přemejšlet, já na něco přijdu," odpoví.

Mladší kluk přikývne, jakože rozumí a Ray se zamyslí.

Co se dá dělat s devítiletým dítětem? Žádné hry, tak jak mu radil Kevin hrát nechce. Dívání se na televizi taky není nic extra.. Možná by se mohli jít projít ven? Ne, to je blbý. Něco jinýho, něco zábavnějšího, něco... Ray se usměje a v očích mu zaplanou nadšené jiskřičky.

"Už to mám!" zvolá nadšeně a aniž by čekal na Coleovu reakci, vyskočí ze židle a vyběhne z pokoje. Zmatenému mladšímu chlapci nezbývá, než ho následovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který číslo je nejlepší?

69 38.2% (13)
284 0% (0)
42 2.9% (1)
7 5.9% (2)
831 0% (0)
Tři sta milionů. 2.9% (1)
65000000 2.9% (1)
29 0% (0)
13 5.9% (2)
Tré. 8.8% (3)
CHLEBA S MÁSLEM A MARMELÁDOU! 17.6% (6)
3846873687368 5.9% (2)
Karbon. 8.8% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama