Co se stalo...?! 2/2

31. května 2013 v 14:17 | Černá Kočka |  Jednodílné povídky
Tak.
Tady máte tu druhou půlku.
Pro ty, co neviděli předchozí článek, je to povídka rozdělená na dvě poloviny, podrobnosti a první část si můžete přečíst >tady<.
Tak se mějte, užjte si povídku a užívejte si života xD Já už fakt padám.


Ani ne o minutu později stojí oba kluci před barákem, obutí a v mikinách. Colin se stále tváří nechápavě, narozdíl od Raye, který se zářivě usmívá a dívá se na mladšího chlapce pohledem stylu 'Tak, co tomu říkáš?', jako kdyby bylo nadevše jasné, co má v plánu.

"A co teď?" zeptá se Cole zmateně.

Ray si povzdechne, nechápe, jak může Colin nechápat, co má namysli, ale i tak se rozhodne mu vše vyjasnit.

"Napadlo mě, že bychom se mohli zkusit projet v novým autě tvýho táty," prohlásí vítězoslavně a jeho úsměv se ještě víc rozšíří.

Mladší kluk se ale zatváří pochybovačně.

"Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad... Táta by určitě neměl radost..."

Ray jen mávne rukou.

"Tak se to nemusí dozvědět, hm?" podívá se na Colina, který pořád nevypadá přesvědčeně, "No ták, bude sranda a když si dáme pozor, Kevin to ani nezjistí, takže se vlastně vůbec nic špatnýho nestane."

Mladší kluk těká pohledem z auta na Raye a z Raye na auto.

"Já nevím...," špitne.

"Jen se na chvilku projedeme...," řekne starší kluk a upře na Colea prosebný pohled. Colin se ještě jednou podívá na auto, které se krásně vyjímá před garáží, jako kdyby čekalo jen na to, až se v něm někdo projede...

"No tak dobře," rozhodne se nakonec Rayovi ustoupit a pousměje se. Možná, že to nakonec nebude zas tak špatný nápad. Třeba to bude vážně legrace.

Starší kluk nadšeně vyskočí a zatleská rukama. Výborně, tohle bude prostě super jízda.

"Tak jdeme!" zavelí a vydá se k autu. Odemkne dveře a otevře i Colinovi, který se posadí na sedadlo vedle něj. Ray se chvíli rozhlíží kolem sebe a jen si užívá pohledu na ten krásný interiér, ty čistě bílé nové potahy, všechno tak luxusní... Zhluboka se nadechne a otočí klíčky v zapalování a nastartuje motor. Celým autem se rozezní jen tiché příjemné vrnění, Ray si pomyslí, že je to až neuvěřitelné. Zařadí dvojku a vyjede do ulice, přičemž vrhne spěšný pohled na Colea, jehož nervózní výraz se začíná měnit na nadšený. Asi si to vážně začíná užívat.

Když vyjedou na hlavní silnici, Raymond přidá plyn a pootevře okýnko a užívá si, jak dokonalé je tohle auto. Stačí, aby jen trošku pohnul volantem a ono ho hned poslechne, je citlivé i na ten nejjemnější dotek. A stejně tak je to i když šlape na pedál.

Otočí se k Colinovi.

"Tak co tomu říkáš?"

Mladší chlapec se usměje.

"Úžasný!"

Ray se zašklebí.

"Já ti říkal, že to bude super."

Cole souhlasí:

"To jo," a přikývne.

Potom se Ray podívá zpět na cestu, jedou rychle mezi poli, na kterých roste zlatavé obilí, do pokožky se jim opírá ospalý večerní sluneční svit. Naprosto ideální scéna, jak z pohádky.

Zaplaví ho vlna euforie a sešlápne plynový pedál o trochu níž, motor tiše zavrčí a auto zrychlí. Na silnici není nikdo jiný, okolo nejsou ani domy, nic, co by narušilo překrásnou krajinu a dokonalost tohoto okamžiku.

Pokračují dál, nyní už vyjíždí z té části silnice, kde byla okolo jen pole. Začíná se před nimi rýsovat obrys jakéhosi domku stojícího kousek od cesty a také první odbočka.

Ray trochu zpomalí a projíždí rozcestí, když tu náhle se stane něco, s čím nepočítal - z odbočky se vyřítí v plné rychlosti auto, jedoucí ve směru proti nim. A jede přímo na ně.

"Zahni!" vykřikne Colin.

Ray strhne volant prudce doleva, málem vyjedou ze silnice, ale na poslední chvíli se mu podaří situaci zachránit. Začíná to vypadat dobře, druhé auto je těsně mine, jenže v tu chvíli pneumatiky Porsche podklouznou na štěrku a automobil se dostane do smyku. Ale jedou stále příliš rychle na to, aby se Rayovi podařilo udržet je na silnici. V tu chvíli jako kdyby se čas mnohonásobně zpomalil a on už může jen sledovat, jak vyjíždí ze silnice, jak se před nimi náhle objevuje zeď toho malého domku, pomalu se přibližuje, je to jako ve zpomaleném filmu. Už se jí předek auta skoro dotýká, jen kousek, malinkatý kousíček... Ozve se ohlušující rána, na chvíli jako kdyby se všechno propadlo do tmy, Ray cítí, jak letí dopředu a čelem o něco zavadí. Potom se ozve další rána, která zní jako prásknutí bičem a přímo před Rayem se zhmotní cosi obrovského, a praští jej to obrovskou silou do obličeje, až cítí, jak mu v nose vystřelí obrovská bolest. Nyní slyší už jen sérii kovových zaskřípání a pak se svět vrátí do normálu. Kolem se rozední a čas běží tak, jak má.

Ray se opatrně napřímí a bolestně zasténá, když mu zakřupe v zádech.

"Zatracený airbagy...," zamumlá si pro sebe, zatímco se snaží zjistit, kolik toho má zlomeného. Po chvíli zjišťuje, že asi jen nos. Uf. Aspoň, že tak... Ale... Colin!

Ray se prudce otočí ke spolujezdci, přičemž jeho tělem projede další vlna bolesti.

"Cole...?"

Mladší chlapec sedí v sedačce a zírá před sebe. Když ho Ray osloví, obrátí se k němu a přejede ho pohledem, přičemž se mu vyděšeně rozšíří oči.

"Ty krvácíš," řekne chvějícím se hlasem.

"To nic není," odpoví starší kluk a oddechne si. Vypadá to, že Colin bude v pořádku, jen vystrašený a šokovaný. A taky se asi při tom nárazu celkem praštil do hlavy, protože se mu na čele začíná už teď rýsovat poměrně velká boule.

Ray pozvedne rukou a setře si s ní krev, která mu vytéká z nosu a následně odkapává na tričko. Potom prohlásí:

"Měli bychom vylézt z auta... Mohla se poškodit benzínová nádrž, takže to tu může co nevidět vyletět do vzduchu..."

Colin přikývne a oba najednou pomalu otevřou dveře, což je poměrně náročné, když jsou kolem nich ze všech stran nafouknuté airbagy. Potom vystoupí a odejdou kousek dál od auta, kde se zastaví vedle sebe a ohlédnou se na zničené Porsche.

Ray pohledem zkoumá rozsah škod - vypadá to dost závažně. Předek auta je celý zprohýbaný, skoro jako harmonika, přední pneumatiky naprosto zdemolované, všechna skla vysypaná a sedačky roztrhané od airbagů. To je zlé. A je dost pravděpodobné, že už to auto ani nebude schopné jezdit.

"Kevin mě zabije," zašeptá Ray.

"To jo," přitaká melancholickým tónem Colin.





O hodinu později sedí Ray s Colem na pohovce v obýváku Kevinova domu. Ray si drží u nosu papírový kapesník, na čele má náplast a Colin si tiskne k bouli, která se mu dělá na hlavě mražený hrášek. Společně oknem pozorují, jak odtahová služba přiváží před dům zničené Porsche, kde ho následně zanechá před vraty od garáže a odjíždí.

"To se moc nezdařilo," řekne Ray.

"Hm," zareaguje Cole.

"Na hrobě chci mít napsáno: 'Byl zabit rozzuřeným bratrem, který má zpřeházený hodnotový žebříček, proto považuje auto za cennější, než vlastního bratra.'," dodá starší kluk.

"Hm, hm," přitaká Colin a potom se na delší dobu oba ponoří do zamyšleného mlčení.

Vyruší je až spěšné kroky, které se ozvou před domem. Vyhlédnou z okna a spatří Kevina, který spěchá po chodníku směrem ke dveřím. Říct, že vypadá rozrušeně by bylo hodně slabé vyjádření.

"A sakra... Vědel jsem, že to jednou přijde, ale nemuselo to přijít tak brzy...," zašeptá Ray a vyděšeně se přikrčí, když uslyší bouchnutí domovních dveří. Potom se ozvou kroky chodbou, netrvá dlouho a dveře obýváku se rozletí, stojí v nich Kevin a tváří se jako bůh pomsty.

"Co... Se... Stalo?!" prohlásí úsečně tím nejděsivějším záhrobním hlasem, jaký od něj kdy Ray slyšel.

"Uuh... No... Víš, já... Můžu ti všechno vysvětlit!" začne se ihned bránit.

Kev ho propálí vražedným pohledem.

"Tak začni."

Ray se zhluboka nadechne a odrecituje výmluvu, kterou si chystal během celé té hodiny:

"E... Bylo to takhle. Když jsi odcházel, tak ti vypadly z kapsy klíče od auta... Pak šel nějakej chlápek a sebral je... A... No... Odjel s tím autem, my jsme ho při tom naštěstí viděli... A... Eh... Potom jsme si půjčili auto od takový milý paní a jeli jsme za ním... Jenže on, uuh, naboural do takový chatky a my jsme zastavili a vystoupili... On vystoupil taky... A běželi jsme k němu a chtěli jsme ho chytit, jenže on mi zlomil nos a praštil mě do čela a, eh, Colea do hlavy," dokončí svou historku Ray. Kevin ale vůbec nevypadá přesvědčeně. Právě naopak, vypadá, že se po Rayovi co nevidět vrhne a chytí ho za krk... Což v následujícím okamžiku také opravdu udělá. Drží svého bratra pod krkem a přitiskne ho ke zdi. Nakloní se k němu a výhružně zavrčí:

"Tyhle pohádky si vykládej někomu jinýmu. Řekni mi pravdu!" Stisk ruky na Rayově hrdle ještě trochu zesílí.

"Proboha, Keve, pusť mě, nezabíjej mě! Mysli přece, uuh... Na moje děti!" vykřikne mladší z bratrů.

"Raymonde... Ty žádný děti nemáš," zašeptá výhružným tónem Kevin.

"Ale... Eheh... Třeba jednou mít budu...?" řekne Ray a usměje se jako nevinný andílek.

Kev se zatváří ještě naštvaněji, pokud je to ještě vůbec možné, nahlas zavrčí a uvolní stisk na hrdle svého bratra. Ten to nečeká a sesune se k zemi.

"Teď mi padej z očí, než tě zabiju," prohlásí tichým výhružným hlasem Kevin.

Ray se rozhodne mu neodporovat, co nejrychleji se sebere z podlahy a odebere se pryč z místnosti. Ve dveřích se ještě otočí a zamává Colinovi.

"Ahoj Cole, tak snad zase někdy," zavolá vesele, chlapec se na něj pousměje a taky zamává.

"Raymonde!" ozve se Kevinův hlas.

"No jo, no jo, vždyť já už padám," zamumlá Ray a zavře za sebou dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Úžasná Miss Madness Úžasná Miss Madness | Web | 2. června 2013 v 16:39 | Reagovat

Trololo, tak to bylo opravdu epické.

2 Arkien/Wamm Arkien/Wamm | E-mail | Web | 8. června 2013 v 12:15 | Reagovat

ó, skvělé, skvělé, skvělé :3.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama